České zlaté dukáty

České zlaté dukáty představují nejprestižnější a nejdéle udržovanou tradici českého mincovnictví, která sahá od lucemburských zlatých 14. století až po moderní emise 20. století. Tyto zlaté mince se staly symbolem české státnosti a národní identity, přičemž jejich charakteristická ikonografie s českým lvem a svatováclavskou tematikou přetrvala napříč staletími politických změn.

Tradice českých dukátů začala za vlády Karla IV., který zavedl ražbu zlatých mincí jako symbol prestiže Koruny české. Tyto rané dukáty navazovaly na úspěšné benátské vzory, ale rychle si vytvořily charakteristické české rysy. Nejslavnější se staly svatováclavské dukáty s postavou českého patrona, které se ražely s různými obměnami po více než šest století a staly se nejrozpoznatelnějším symbolem českého zlatého mincovnictví.

Umělecký vrchol českých dukátů spadá do období Rudolfa II., kdy se Praha stala centrem evropského umění. Dukáty z této doby vynikají nejen technickou dokonalostí, ale také hlubokou symbolikou, která kombinuje křesťanské motivy s dynastickou propagandou. Jejich portréty a alegorie dosahují úrovně srovnatelné s nejlepšími renesančními medailovými díly a dodnes patří mezi vrcholy světového numismatického umění.

České dukáty pokračovaly v tradici i za Habsburků, kdy si zachovaly charakteristické české motivy navzdory politické integraci do rakouské monarchie. Jejich ražba pokračovala až do moderní doby, včetně pamětních emisí Československé republiky. Pro sběratele představují české zlaté dukáty královskou disciplínu českého sběratelství – každý exemplář je uměleckým dílem a historickým dokumentem zároveň, který svědčí o kontinuitě české státní tradice napříč staletími.