Československé medaile
Československé medaile zahrnují státní vyznamenání republiky i pamětní medaile spolků, pluků a institucí z let 1918–1992. Medaile v Československu razila kremnická mincovna i soukromé ražebny a mezi jejich autory patřili přední sochaři, například Otakar Španiel nebo Jaroslav Horejc.
Nový stát začal rozchodem se starými poctami: zákon z 10. prosince 1918 zrušil šlechtické tituly i rakousko-uherské řády. Zákon z 10. dubna 1920 z tohoto zákazu vyňal Československý válečný kříž 1918, Československou revoluční medaili, Medaili vítězství, nedokončený řád Sokola a Dobrovolecký kříž 1919–1920. Roku 1922 vznikl Řád Bílého lva, určený jen cizincům; jiná státní vyznamenání do roku 1938 nebyla.
Za druhé světové války byl 20. prosince 1940 v Londýně zřízen Československý válečný kříž 1939 a medaile Za chrabrost před nepřítelem. Po roce 1945 vznikl rozsáhlý systém vyznamenání podle sovětských vzorů. Vojenské medaile jsou nejčastěji závěsné a jejich studiem se zabývá samostatný obor, faleristika.
Vedle vyznamenání vycházely pamětní medaile k výročím a událostem. V době republiky je razila kremnická mincovna i soukromé ražebny jako F. Anýž, Karnet & Kyselý nebo I. B. Pichl. K autorům patřil Otakar Španiel, tvůrce medailí k miléniu svatého Václava 1929 a k úmrtí T. G. Masaryka.
