Denáry Adelaidy
Denáry Adelaidy jsou stříbrné denáry se jmény krále Oty III. a jeho babičky a poručnice Adély Burgundské, v literatuře zvané Otto-Adelheid-Pfennig. Razily se krátce po roce 983 ve více mincovnách mezi Hildesheimem a Quedlinburgem v oblasti Harzu a v neměnné podobě až do poloviny 11. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,43 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,38 g představuje autentický doklad raně...
Ovládací prvky výpisu
Ota III. nastoupil na trůn roku 983 jako tříleté dítě a za něj vládly poručnice – matka Theofano a babička Adéla Burgundská (asi 931–999), vdova po Otovi I. Velikém a od roku 962 římská císařovna. Po smrti Theofano roku 991 vedla Adéla vládu až do vnukovy zletilosti roku 994. Právě do let po roce 983 se klade počátek denárů, které nesou obě jména.
Na líci je kříž, v jehož úhlech stojí písmena jména O-D-D-O, s opisem DI GRA REX – z Boží milosti král. Na rubu je stylizovaný dřevěný kostel a jméno panovnice v podobě ATHALHET nebo ATEAHLHT. Denáry vážily podle období asi 1,25–1,5 g při průměru 17–20 mm. Razily se ve více mincovnách mezi Hildesheimem a Quedlinburgem, mimo jiné v Goslaru.
Typ se ujal natolik, že se razil v neměnné podobě ještě dlouho po smrti obou panovníků, až do poloviny 11. století. Spolu se saskými feniky patřily ota-adelheidské denáry k nejrozšířenějším mincím své doby. Ve velkém množství odcházely obchodem do Skandinávie a slovanských zemí, a proto je dnes známe hlavně z pokladů ve Švédsku, Dánsku, Polsku a na pobřeží Baltu, mnohem méně z německých nálezů. Badatelé je třídí do vývojových stupňů, které podle švédských nálezů stanovila Vera Hatz.
