Denáry Diocletiana
Dioklecián (asi 242–311) vládl římské říši v letech 284 až 305. Zavedl vládu čtyř císařů, přebudoval správu i daně a pokusil se úředně určit ceny zboží. Od roku 303 vedl také poslední velké pronásledování křesťanů. Jako první římský císař se moci vzdal dobrovolně a dožil v paláci na dalmatském pobřeží.
Řazení produktů
Výpis produktů
Moravský denár tradičně spojovaný s dobou druhé křížové výpravy zaujme archaickým zobrazením svatého Václava a částečně dochovaným světeckým opisem. Drobná stříbrná ražba typu...
Stříbrný denár Bořivoje II. (cca 1100–1120) s bustou knížete a Kristem na trůnu. Typ Cach 413, vzácnější exemplář z období pozdního středověkého mincovnictví v českých zemích.
Stříbrný denár Bořivoje II. (cca 1100–1120) s bustou knížete a Kristem na trůnu. Typ Cach 413, vzácnější exemplář z období pozdního středověkého mincovnictví v českých zemích.
Stříbrný denár knížete Břetislava II. z pražské mincovny, ražený mezi lety 1092–1100. Výjimečný vzácný typ katalogu Cach 390.
Středověký uherský denár katalogizovaný jako Réthy 74 představuje drobnou minci z období 1095–1161. Exemplář v hodnocení NGC AU 58 zaujme výraznou abstraktní výzdobou a velmi...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Stříbrný denár římské republiky spojuje hlavu bohyně Romy s dynamickým výjevem Victorie řídící dvojspřeží. Ražba mincmistra Decima Junia Silana vznikla roku 91 př. n. l., na...
Stříbrný denár císaře Vitellia z roku 69 připomíná dramatický rok čtyř císařů. Ražba s odkazem na vítězství představuje atraktivní doklad krátké vlády panovníka, jehož mince...
Raně středověký stříbrný denár moravského údělného knížete Vladislava I. z olomoucké mincovny. Mince je cenným svědectvím snah moravských Přemyslovců o zachování regionální...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Stříbrný republikánský denár Lucius Memmius Galeria z roku 106 př. n. l. je pěkným příkladem pozdně republikánské ražby. Zaujme klasickou římskou ikonografií Saturna a Venuše v...
Dioklecián (asi 242–311) pocházel z Dalmácie a k moci se dostal roku 284 v době, kdy říši už půl století zmítaly převraty, vpády a hospodářský rozvrat. Jeho vláda tuto krizi ukončila – za cenu proměny, po níž říše vypadala docela jinak než dřív.
Základem jeho řešení byla tetrarchie, vláda čtyř. Roku 293 rozdělil moc mezi sebe, spolucísaře Maximiana a dva mladší spoluvládce, Galeria a Constantia. Obrovské území tak mělo hned několik velitelů schopných zasáhnout tam, kde hořelo, aniž by museli čekat na rozkaz z druhého konce Středomoří.
Stejně důkladně přestavěl i vnitřní chod státu. Zmenšil provincie a zvýšil jejich počet, rozšířil úřednický i vojenský aparát a od roku 297 sjednotil daňový systém tak, aby byl vypočitatelný. Byrokracie sice zbytněla a náklady na její vydržování rostly, říše ale poprvé po desetiletích získala pevnější kostru a přehled o tom, co vlastně vybírá.
Roku 301 přišel s edikem o maximálních cenách, kterým se pokusil zastavit zdražování určením nejvyšší přípustné ceny u stovek druhů zboží. Výsledek byl opačný, než zamýšlel: zboží mizelo z trhů a nařízení se ukázalo jako nevymahatelné.
Od roku 303 zahájil poslední a nejrozsáhlejší pronásledování křesťanů v dějinách říše. Kostely se bořily, posvátné knihy pálily. Víru se vymýtit nepodařilo a o necelé dvě desetiletí později se z ní stalo náboženství, které císařové naopak podporovali.
Konec jeho vlády je v římských dějinách ojedinělý. Oslabený nemocí se 1. května roku 305 moci dobrovolně vzdal jako vůbec první římský císař. Odešel do svého paláce v Dalmácii, kde podle dobových zpráv pěstoval zeleninu a o návrat k vládě už nestál. Systém čtyř vládců, na kterém si tolik zakládal, se přitom rozpadl krátce po jeho odchodu – držel pohromadě jen díky jeho vlastní autoritě.
