Denáry Karla III. Josefa Lotrinského

Karel III. Lotrinský (1543–1608) se narodil 18. února 1543 v Nancy a vévodou lotrinským a barským se stal už roku 1545, tedy jako dvouleté dítě. Vládl pak třiašedesát let – patřil k nejdéle panujícím vládcům své doby a v prvních letech za něj zemi spravovali poručníci.

Lotrinsko leželo na nejcitlivějším místě Evropy, mezi Francií a Svatou říší římskou. Být jeho vévodou znamenalo neustále vyvažovat mezi dvěma mocnostmi, z nichž každá považovala zemi za svou přirozenou sféru vlivu.

Rodinné vazby si zajistil sňatkem. Roku 1559 se oženil s Klaudií z Valois, dcerou francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Manželka zemřela roku 1575 a spojení s francouzským dvorem tím ztratilo osobní rozměr, který mu do té doby dávalo váhu.

Do dějin vzdělanosti vstoupil založením univerzity v Pont-à-Moussonu. Lotrinsko tím získalo vlastní vysoké učení, které z něj udělalo středisko vzdělanosti pro celý region a upevnilo jeho postavení jako svébytné země, nikoli pouhého nárazníku.

Ve francouzských náboženských válkách zprvu setrvával stranou. Roku 1590 ale neutralitu opustil, přiklonil se ke katolické Lize a postavil se proti nároku Jindřicha Navarrského na francouzský trůn. Téhož roku připojil ke svým državám Pfalzburg a rozšířil tak hranice vévodství na úkor sousedů.

Zemřel 14. května 1608 ve věku pětašedesáti let a vévodství převzal jeho syn Jindřich II. Jeho panování bývá připomínáno jako velký věk míru a blahobytu Lotrinska – země, která ve stoletích následujících poznala pravý opak.

Lotrinsko si vlastní vévody i vlastní mincovnictví udrželo ještě půldruhého století. Definitivně splynulo s Francií až roku 1766, po smrti Stanislava Leszczyńského, jemuž bylo svěřeno do doživotní správy – a jehož zetěm byl francouzský král.