Denáry Karla III. Josefa Lotrinského
Karel III. Lotrinský (1543–1608) vládl Lotrinsku a Baru více než šedesát let. Oženil se s dcerou francouzského krále Jindřicha II., založil univerzitu v Pont-à-Moussonu a dlouho udržoval neutralitu mezi Francií a říší. Jeho třiašedesátiletá vláda platí za období míru a rozkvětu Lotrinska.
Řazení produktů
Výpis produktů
Dobová či pozdější neoficiální napodobenina římského denáru odkazující portrétem a částí opisu na císaře Septimia Severa. Nepravidelný střížek, hrubé provedení a výrazně...
Barbarská napodobenina denáru císaře Commoda je působivým dokladem toho, jak římské mincovní vzory pronikaly za hranice oficiálního mincovnictví. Dobře patrný portrét doplňuje...
Silně opotřebená barbarská nápodoba římského denáru připisovaného Faustině starší. Nepravidelný střížek a zjednodušené provedení připomínají svébytné napodobování římských vzorů...
Barbarská napodobenina denáru z období vlády Antoninů představuje svébytnou odezvu na římské mincovnictví. Hrubě pojatý portrét, postava na rubu a znaky napodobující latinský...
Subaerátní denár Septimia Severa z roku 209 spojuje císařův ověnčený portrét s motivem bohyně Salus krmící hada. Místy odkryté jádro názorně ukazuje konstrukci postříbřené...
Římský denár císaře Septimia Severa spojuje výrazný portrét panovníka s postavou Bakcha na rubu a opisem LIBERO PATRI. Atraktivní antická ražba přibližuje náboženskou symboliku...
Stříbrný denár císaře Maximina Thráka zachycuje jednu z nejvýraznějších osobností římské vojenské epochy 3. století. Portrétní averz doplňuje reverz s Victorií, věncem a...
Moravský denár tradičně spojovaný s dobou druhé křížové výpravy zaujme archaickým zobrazením svatého Václava a částečně dochovaným světeckým opisem. Drobná stříbrná ražba typu...
Stříbrný denár Bořivoje II. (cca 1100–1120) s bustou knížete a Kristem na trůnu. Typ Cach 413, vzácnější exemplář z období pozdního středověkého mincovnictví v českých zemích.
Středověký uherský denár katalogizovaný jako Réthy 74 představuje drobnou minci z období 1095–1161. Exemplář v hodnocení NGC AU 58 zaujme výraznou abstraktní výzdobou a velmi...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Stříbrný denár římské republiky spojuje hlavu bohyně Romy s dynamickým výjevem Victorie řídící dvojspřeží. Ražba mincmistra Decima Junia Silana vznikla roku 91 př. n. l., na...
Karel III. Lotrinský (1543–1608) se narodil 18. února 1543 v Nancy a vévodou lotrinským a barským se stal už roku 1545, tedy jako dvouleté dítě. Vládl pak třiašedesát let – patřil k nejdéle panujícím vládcům své doby a v prvních letech za něj zemi spravovali poručníci.
Lotrinsko leželo na nejcitlivějším místě Evropy, mezi Francií a Svatou říší římskou. Být jeho vévodou znamenalo neustále vyvažovat mezi dvěma mocnostmi, z nichž každá považovala zemi za svou přirozenou sféru vlivu.
Rodinné vazby si zajistil sňatkem. Roku 1559 se oženil s Klaudií z Valois, dcerou francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Manželka zemřela roku 1575 a spojení s francouzským dvorem tím ztratilo osobní rozměr, který mu do té doby dávalo váhu.
Do dějin vzdělanosti vstoupil založením univerzity v Pont-à-Moussonu. Lotrinsko tím získalo vlastní vysoké učení, které z něj udělalo středisko vzdělanosti pro celý region a upevnilo jeho postavení jako svébytné země, nikoli pouhého nárazníku.
Ve francouzských náboženských válkách zprvu setrvával stranou. Roku 1590 ale neutralitu opustil, přiklonil se ke katolické Lize a postavil se proti nároku Jindřicha Navarrského na francouzský trůn. Téhož roku připojil ke svým državám Pfalzburg a rozšířil tak hranice vévodství na úkor sousedů.
Zemřel 14. května 1608 ve věku pětašedesáti let a vévodství převzal jeho syn Jindřich II. Jeho panování bývá připomínáno jako velký věk míru a blahobytu Lotrinska – země, která ve stoletích následujících poznala pravý opak.
Lotrinsko si vlastní vévody i vlastní mincovnictví udrželo ještě půldruhého století. Definitivně splynulo s Francií až roku 1766, po smrti Stanislava Leszczyńského, jemuž bylo svěřeno do doživotní správy – a jehož zetěm byl francouzský král.
