Denáry Karla III. Josefa Lotrinského
Karel III. Lotrinský (1543–1608) vládl Lotrinsku a Baru více než šedesát let. Oženil se s dcerou francouzského krále Jindřicha II., založil univerzitu v Pont-à-Moussonu a dlouho udržoval neutralitu mezi Francií a říší. Jeho třiašedesátiletá vláda platí za období míru a rozkvětu Lotrinska.
Řazení produktů
Výpis produktů
Anonymní stříbrný denár ražený v Angoulême, který nese jméno krále Ludvíka IX. dlouho po jeho smrti. Takzvané imobilizované ražby si podržely osvědčený obraz i opis po celé...
Stříbrný denár římské republiky spojuje hlavu bohyně Romy s dynamickým výjevem Victorie řídící dvojspřeží. Ražba mincmistra Decima Junia Silana vznikla roku 91 př. n. l., na...
Stříbrný denár císaře Vitellia z roku 69 připomíná dramatický rok čtyř císařů. Ražba s odkazem na vítězství představuje atraktivní doklad krátké vlády panovníka, jehož mince...
Raně středověký stříbrný denár moravského údělného knížete Vladislava I. z olomoucké mincovny. Mince je cenným svědectvím snah moravských Přemyslovců o zachování regionální...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Certifikovaný denár Soběslava I. představuje atraktivní doklad raně středověkého českého mincovnictví. Drobná stříbrná ražba z období přemyslovských knížat spojuje historickou...
Stříbrný republikánský denár Lucius Memmius Galeria z roku 106 př. n. l. je pěkným příkladem pozdně republikánské ražby. Zaujme klasickou římskou ikonografií Saturna a Venuše v...
Stříbrný denár Alexandra Severa zachycuje císaře při oběti nad oltářem, tedy motiv spojený s pietou, legitimní vládou a ochranou římského státu. Atraktivní ražba z pozdního...
Stříbrný denár typu OAP byl ražen za vlády císaře Oty III. na přelomu 10. a 11. století v saské mincovně Goslar. Tento typ patří mezi významné mince otonského období a jeho...
Stříbrný denár císaře Oty III. byl ražen na konci 10. století v Mohuči, jednom z nejvýznamnějších duchovních a politických center Svaté říše římské. Mohučské arcibiskupství...
Stříbrný denár císaře Oty III. byl ražen na konci 10. století v Kolíně nad Rýnem, jednom z nejvýznamnějších mincovních center Svaté říše římské. Tyto drobné stříbrné mince...
Stříbrný denár císařovny Julie Domny patří mezi typické ražby období dynastie Severovců. Manželka císaře Septimia Severa patřila k nejvlivnějším ženám římské říše a její portrét...
Karel III. Lotrinský (1543–1608) se narodil 18. února 1543 v Nancy a vévodou lotrinským a barským se stal už roku 1545, tedy jako dvouleté dítě. Vládl pak třiašedesát let – patřil k nejdéle panujícím vládcům své doby a v prvních letech za něj zemi spravovali poručníci.
Lotrinsko leželo na nejcitlivějším místě Evropy, mezi Francií a Svatou říší římskou. Být jeho vévodou znamenalo neustále vyvažovat mezi dvěma mocnostmi, z nichž každá považovala zemi za svou přirozenou sféru vlivu.
Rodinné vazby si zajistil sňatkem. Roku 1559 se oženil s Klaudií z Valois, dcerou francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Manželka zemřela roku 1575 a spojení s francouzským dvorem tím ztratilo osobní rozměr, který mu do té doby dávalo váhu.
Do dějin vzdělanosti vstoupil založením univerzity v Pont-à-Moussonu. Lotrinsko tím získalo vlastní vysoké učení, které z něj udělalo středisko vzdělanosti pro celý region a upevnilo jeho postavení jako svébytné země, nikoli pouhého nárazníku.
Ve francouzských náboženských válkách zprvu setrvával stranou. Roku 1590 ale neutralitu opustil, přiklonil se ke katolické Lize a postavil se proti nároku Jindřicha Navarrského na francouzský trůn. Téhož roku připojil ke svým državám Pfalzburg a rozšířil tak hranice vévodství na úkor sousedů.
Zemřel 14. května 1608 ve věku pětašedesáti let a vévodství převzal jeho syn Jindřich II. Jeho panování bývá připomínáno jako velký věk míru a blahobytu Lotrinska – země, která ve stoletích následujících poznala pravý opak.
Lotrinsko si vlastní vévody i vlastní mincovnictví udrželo ještě půldruhého století. Definitivně splynulo s Francií až roku 1766, po smrti Stanislava Leszczyńského, jemuž bylo svěřeno do doživotní správy – a jehož zetěm byl francouzský král.
