Denáry Oty III.
Denáry Oty III. pocházejí z doby kolem roku 1000, kdy Ota III. vládl jako římskoněmecký král a od roku 996 jako císař. Razily je královské i arcibiskupské mincovny, například Kolín nad Rýnem a Mohuč. Jeho jméno nesou i otto-adelheidské feniky z oblasti Harcu, ražené ovšem až do poloviny 11. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,43 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár typu Otto a Adélaida patří k významným emisím přelomu 10. a 11. století. Tento zvlněný, obíhající exemplář o hmotnosti 1,38 g představuje autentický doklad raně...
Stříbrný denár Otty III. ražený v Kolíně nad Rýnem představuje typickou ukázku raně středověké mincovní produkce otonské říše. Jednoduchý, symbolicky laděný motiv a nízká...
Stříbrný denár římskoněmeckého císaře Otty III. z přelomu 10. a 11. století náleží k vzácnějším emisím typu „AMEN“. Výrazná symbolika a křesťanská legenda odrážejí ideový...
Ovládací prvky výpisu
Ota III. (980–1002) se stal římskoněmeckým králem jako tříleté dítě v roce 983 a za jeho nezletilosti vládly regentky – matka Theofano a babička Adéla Burgundská. Císařem byl korunován v Římě roku 996. Mince jeho doby jsou stříbrné denáry, v německém prostředí nazývané feniky.
Ražba v Otově říši neležela jen v rukou krále. Mincovní právo udělovali panovníci biskupům, opatům a světským pánům; Ota III. je například roku 996 přiznal salcburskému arcibiskupovi Hartwigovi. Velké objemy denárů pocházejí z porýnských a saských mincoven – z Kolína nad Rýnem, kde denáry nesou jméno města rozložené do několika řádků, z Mohuče a z oblasti pohoří Harz.
Nejpočetnější skupinu tvoří takzvané otto-adelheidské feniky. Na jedné straně mají kříž s písmeny jména ODDO v úhlech a opis DI GRA REX, na druhé stylizovaný kostel a opis ATEAHLHT nebo ATHALHET, spojovaný s Adélou Burgundskou. Razily se ve více mincovnách mezi Hildesheimem a Quedlinburgem a typ, vzniklý brzy po roce 983, se se ztuhlým vzhledem udržel až do poloviny 11. století, takže jméno Oty III. nemusí odpovídat době ražby.
Německé denáry Otovy doby se ve velkém dostávaly za hranice říše obchodem i jako platby a početně se nacházejí v pokladech kolem Baltského moře, ve Skandinávii a v Polsku.





