Denáry z Aquileie
Denáry z Aquileie jsou stříbrné mince aquilejských patriarchů, kteří jako světští vládci Furlanska razili vlastní peníze od konce 12. století do roku 1420. Pro české dějiny jsou zajímavé denáry dvou patriarchů z lucemburského rodu – Mikuláše Lucemburského a Jana z Moravy, syna markraběte Jana Jindřicha.
Patriarchové z Aquileie začali razit denáry ve druhé polovině 12. století. Nejstarší kusy napodobovaly feniky z korutanského Friesachu, ražené salcburskými arcibiskupy a ceněné pro čistotu stříbra. Když říšský sněm v Miláně roku 1195 napodobování zakázal, předložil patriarcha Pellegrino II. listinu, podle níž měl mincovní právo už jeho předchůdce Poppo od císaře Konráda II.; její pravost je ale sporná.
Aquilejský denár se během dvou a půl století proměňoval. Na počátku 13. století měly mince miskovitý tvar, protože střížek byl větší než razidlo, a od patriarchy Raimonda della Torre na nich patriarchové jako jedni z prvních uváděli svůj erb. Od patriarchy Bertranda de Saint-Geniès se razily menší a plošší denáry asi ze dvoutřetinového stříbra; vedle nich obíhaly drobné mince z chudé slitiny, takzvané piccoli.
Mikuláš Lucemburský (1321/1322–1358), nemanželský syn krále Jana Lucemburského a polorodý bratr Karla IV., byl patriarchou v letech 1350–1358. Jeho denáry nesou na líci lva a na rubu liliový kříž. Jan z Moravy, syn moravského markraběte Jana Jindřicha, vládl v Aquileji v letech 1387–1394 a razil denáry nejprve s moravskou orlicí, později s orlicí aquilejskou. Ražba denárů skončila roku 1420, kdy Furlansko ovládla Benátská republika.
