Denáry z billonu z Říma
Denáry z billonu z Říma jsou denáry římské mincovny z doby, kdy stříbra v nich výrazně ubylo. Za Severovců v letech 193–235 klesla ryzost denáru zhruba ze 78,5 na 50 procent a mince se tak dostala na hranici billonu. Do kategorie patří například denáry Elagabala ražené v Římě v letech 218–222.
Denár byl po tři staletí hlavní stříbrnou mincí Říma. Císaři z dynastie Severovců jeho ryzost postupně snižovali ze 78,5 až na 50 procent. Roku 215 zavedl Caracalla dvojnásobný denár, dnes zvaný antoninián, o ryzosti kolem 52 procent; Elagabal jeho ražbu roku 219 zastavil, takže hlavní stříbrnou mincí jeho vlády zůstal denár.
Teprve roku 238 obnovili antoninián Pupienus a Balbinus a za Gordiana III. denár z běžné ražby postupně vymizel. V katalogu římských císařských mincí připadá na Elagabala téměř dvě stě typů denárů z římské mincovny, další vznikly v Antiochii. Na rubech jeho ražeb se objevuje i posvátný kuželovitý kámen boha Elagabala z Emesy, jehož byl císař veleknězem.
