Denáry z Lugduna
Denáry z Lugduna jsou římské stříbrné mince z císařské mincovny v dnešním Lyonu. Augustus ji zřídil roku 15 př. n. l. a na desítky let se stala hlavní dílnou drahých kovů říše; za Tiberia odtud pocházely všechny jeho denáry. Později se k denárům vracela jen občas, naposledy výrazně za Clodia Albina.
Lugdunum, založené roku 43 př. n. l., se stalo císařskou mincovnou roku 15 př. n. l., kdy nahradilo mincovny v Hispánii. Leželo na půli cesty mezi hispánskými doly a legiemi na Rýně a Dunaji, a proto se tu soustředila ražba zlata a stříbra. Z augustovských denárů z Lugduna je nejznámější typ s Augustovými vnuky Gaiem a Luciem Caesarovými z let 2 př. n. l. až 4 n. l.
Za Tiberia (vládl 14–37) bylo Lugdunum podle katalogu RIC jediným místem, kde se razily jeho denáry. Převládal jediný typ: na líci vavřínová hlava císaře s opisem TI CAESAR DIVI AVG F AVGVSTVS, na rubu sedící ženská postava s žezlem a ratolestí a nápis PONTIF MAXIM. Postava se obvykle vykládá jako Livie v podobě bohyně míru Pax. Katalogy rozlišují několik skupin podle tvaru křesla a stuh; nejstarší spadá do let 15–18.
Tento denár se tradičně označuje jako „tributní peníz“ – mince, kterou si podle Markova evangelia nechal Ježíš ukázat při otázce, zda platit daň císaři. Jde ovšem o výklad, ne o doložený fakt. Denáry Caliguly vznikaly v Lugdunu jen v letech 37–38, pak už v Římě. K denárům se lyonská mincovna vrátila v letech 68–71 za Galby, Vitellia a Vespasiána a znovu, poprvé po více než sto letech, za Clodia Albina v letech 195–197.
