Deniery
Denierynesou francouzskou podobu jména římského denáru. Franský stříbrný denier se stal základem karolinské soustavy, v níž dvanáct denierů tvořilo sou a dvacet sou libru. Ve Francii se tak počítalo přes tisíc let, než roku 1795 přišel desetinný frank; deniery tehdy byly už měděnými drobnými mincemi.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Ovládací prvky výpisu
Denier je francouzský tvar latinského denarius. Franský stříbrný denier se objevil koncem 7. století a znamenal konec franských zlatých ražeb. Kolem roku 755 zavedl Pipin III. Krátký soustavu, v níž dvanáct denierů tvořilo solidus, francouzsky sou, a dvacet solidů libru; skutečnou mincí byl jen denier. Karel Veliký soustavu v letech 781–794 sjednotil: z karolinské libry o 434,8 g stříbra ryzosti devět desetin se razilo 240 denierů. Soustava i denier se staly vzorem pro anglickou libru šterlinků, italskou liru, španělské dinero i portugalské dinheiro.
Po rozpadu karolinské říše se váha i ryzost denierů lišily místo od místa. Ve Francii převládly dvě soustavy: pařížská (parisis) a tourská (tournois), podle denierů, které původně razilo opatství svatého Martina v Tours. Když Filip II. August získal roku 1203 Touraine, začala tourská libra vytlačovat pařížskou; čtyři deniery pařížské platily pět tourských. Ve středověku byl denier v praxi drobnou billonovou mincí o hmotnosti kolem jednoho gramu a dělil se na dvě maille.
Ludvík IX. Svatý roku 1266 zavedl stříbrný groš, který platil jedno sou, tedy dvanáct denierů. Za Ludvíka XIV. se razily stříbrné mince za čtyři deniery s písmenem D. Zákon z dubna 1791 předepsal pro měď za Ludvíka XVI. nový vzhled: na rubu svazek prutů s píkou a frygickou čapkou v dubovém věnci a opis LA NATION LA LOI LE ROI. Měděná mince za dvanáct denierů platila jedno sou.
Desetinný frank roku 1795 soustavu livre, sou a denier ukončil; ve francouzštině se ale ještě dlouho užívalo vyjádření úroku „denier vingt“, tedy jeden denier z dvaceti, pět procent.
