Drachmy z Apollonie
Drachmy z Apollonie jsou stříbrné mince řecké kolonie Apollonia v Ilýrii na území dnešní Albánie. Na líci nesou krávu kojící tele a jméno úředníka, na rubu dvojitý hvězdicovitý obrazec, zkratku jména města a druhé jméno. Razily se hlavně ve 2. a 1. století př. n. l. a obíhaly až v Podunají.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná drachma sásánovského vládce Chusróa II. pochází z období největší moci a územního rozmachu Sásánovské říše. Mince představuje typickou ražbu pozdní antiky, která odráží...
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Ovládací prvky výpisu
Apollonii v Ilýrii založili kolem roku 600 př. n. l. řečtí osadníci z Korintu, k nimž se přidali přistěhovalci z Kerkýry; ruiny leží u vesnice Pojan v dnešní Albánii. Město razilo vlastní mince od 5. století př. n. l. Obraz krávy kojící tele s hvězdicovitým obrazcem na rubu sdílí se sousedním Dyrrhachiem, které razilo drachmy téhož typu.
Drachmy typu „kráva a tele“ vážily asi 3,3–3,4 g a měřily 16–18 mm. Na líci je vedle zvířat jméno hlavního úředníka mincovny v prvním pádě, na rubu dvojitý hvězdicovitý obrazec, zkrácené jméno města ΑΠΟΛ a jméno dalšího úředníka ve druhém pádě. Podle rozboru Oliviera Picarda a Shpresy Gjongecajové šlo o kolegy hlavního úředníka, nikoli o prytany. Hlavní úředník se objevuje u řady emisí s různými kolegy, což pomáhá emise řadit.
Novější bádání soudí, že apollónské drachmy vznikly převážně až po třetí ilyrské válce roku 168 př. n. l. Konec ražby se klade mezi léta 60/55 a 30 př. n. l., nejspíše do let 48/47 př. n. l. za římské občanské války. Drachmy ve velkém množství odcházely do Podunají, kde podle jednoho výkladu nahrazovaly nedostatkové římské denáry let 70–50 př. n. l. Vznikaly tam i jejich napodobeniny, například v pokladu ze Sisaku.
