Drachmy z Dyrrachionu
Drachmy z Dyrrachionu jsou stříbrné mince přístavního města na ilyrském pobřeží Jaderského moře, ražené od konce 3. do poloviny 1. století př. n. l. Na líci nesou krávu kojící tele, na rubu dvojitý hvězdicový obrazec ve čtverci, zkratku jména města ΔΥΡ a jména dvou úředníků odpovědných za ražbu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná drachma sásánovského vládce Chusróa II. pochází z období největší moci a územního rozmachu Sásánovské říše. Mince představuje typickou ražbu pozdní antiky, která odráží...
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Drachma krále Ariobarzana I. s portrétem s diadémem a bohyní Athénou symbolizuje spojení řecké tradice a místní moci v pozdně helénistické Kappadokii pod vlivem Říma.
Ovládací prvky výpisu
Dyrrachion, řecky též Epidamnos, založili roku 627 př. n. l. osadníci z Korintu a Kerkýry na pobřeží dnešní Albánie. Stříbrné mince města se zprvu řídily vzory obou mateřských obcí. Od kerkyrských statérů převzal Dyrrachion obraz krávy kojící tele, který se pak na jeho stříbře držel po staletí. Kolem roku 280 př. n. l. ho na statérech razil i ilyrský král Monunios se svým jménem.
Drachma přišla až s novou řadou ražeb. Město při zachování kerkyrského obrazu přešlo na stříbrnou minci o hmotnosti asi 3,4 gramu, kterou numismatika nazývá drachmou, a doplnilo ji polodrachmou. Monografie Albany Mety o mincovnictví Dyrrachionu člení drachmy do pěti po sobě jdoucích skupin podle obrazů a výskytu v pokladech.
Na drachmách stojí jména dvou úředníků, kteří za ražbu odpovídali: jedno na líci nad krávou, druhé na rubu kolem čtverce spolu se zkratkou ΔΥΡ. Úředníci se střídali, proto drachmy existují v dlouhé řadě dvojic jmen. Ražba byla mimořádně rozsáhlá a drachmy Dyrrachionu i sousední Apollónie se ve velkém množství nacházejí v pokladech po celém Balkáně.
Jejich rozkvět souvisí s římskou přítomností v oblasti po roce 229 př. n. l., kdy se Dyrrachion po ilyrské válce dostal pod římský vliv. Podle některých badatelů zastávaly v oběhu i roli římských denárů, kterých nebylo dost. Ražba skončila v polovině 1. století př. n. l.: Metova monografie ji uzavírá léty 60–55 př. n. l., jiní badatelé ji spojují až s občanskou válkou mezi Caesarem a Pompeiem v letech 49–48 př. n. l.
