Dukáty
Dukáty vznikly v Benátkách roku 1284 jako prestižní zlaté mince a po šest století představovaly nejstabilnější měnu Evropy. Od benátského zecchina přes uherské, nizozemské až po rakouské dukáty udržovaly konstantní obsah 3,5 gramu zlata. Dukát patřil po staletí k vrcholům evropského zlatého mincovnictví.
Řazení produktů
Výpis produktů
Moderní stříbrný dukát z roku 2008 vydaný nizozemskou provincií Severní Brabantsko navazuje na bohatou tradici historických dukátů. Spojuje klasickou symboliku nizozemské...
Zlatý dukát Ferdinanda V. z roku 1847 z vídeňské mincovny je elegantní a historicky cennou ražbou, která uzavírá epochu habsburského absolutismu a zároveň představuje poslední...
Ovládací prvky výpisu
Dukáty poprvé vyrazil benátský dóže Giovanni Dandolo roku 1284 jako zlaté mince s konstantním obsahem 3,494 gramu čistého zlata ryzosti 986/1000. Název pochází z latinského nápisu na reversu „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus" (Tobě, Kriste, buď dáno toto vévodství, které spravuješ). Benátský dukát, známý též jako zecchino, se stal vzorem pro celou Evropu a symbolem měnové stability až do 20. století.
Ikonografie původního dukátu zobrazovala klečícího dóžete přijímajícího prapor od svatého Marka na aversu a Krista v mandorle na reversu. Konstantní váha a ryzost dukátu zůstala neměnná po více než 500 let, což z něj učinilo nejdůvěryhodnější mezinárodní platidlo. Benátské dukáty se razily až do pádu republiky roku 1797 a byly přijímány od Anglie po Čínu.
Uherské dukáty zavedené Karlem Robertem roku 1325 využívaly zlato z kremnicských a sedmihradských dolů. Svatoladislavský dukát s postavou uherského patrona a erbem Anjouovců dosáhl mimořádné kvality a stal se vzorem pro polské, české a slezské ražby. Matyáš Korvín razil první portétní dukáty s realistickým zobrazením panovníka, což představovalo průlom v renesančním mincovnictví.
Nizozemské dukáty Spojených provincií ze 17. století financovaly zlatý věk republiky. Rytíř s mečem a svazkem šípů symbolizoval jednotu sedmi provincií a tyto dukáty se staly oblíbenou obchodní mincí v baltském a východoevropském obchodě. Ruské červonce napodobující nizozemský vzor razili od Petra Velikého jako prestižní platidlo carského dvora.
Rakouské dukáty s portrétem panovníka a dvouhlavým orlem představovaly oficiální zlatou měnu habsburské monarchie. Čtyřnásobné dukáty Ferdinanda III. nebo Marie Terezie patří mezi nejkrásnější barokní ražby. Sovránek dukát z roku 1872 s portrétem Františka Josefa I. pokračoval v ražbě až do roku 1914 a dodnes se razí jako investiční mince.
Církevní dukáty papežského státu, kolínského nebo salcburského arcibiskupství kombinovaly náboženskou symboliku s politickou mocí. Městské dukáty Hamburku, Norimberku nebo Frankfurtu dokumentují ekonomickou sílu říšských měst. Vícenásobné dukáty až do hodnoty sta dukátů sloužily jako diplomatické dary a reprezentační platidla.
Dukáty si po celou dobu své existence udržovaly stálý obsah zlata, což z nich činilo spolehlivé platidlo mezinárodního obchodu. Význam dukátu spočívá v nepřerušené tradici šesti století, během nichž byl symbolem kvality a stability od středověkých Benátek až po moderní ražby.
