Feniky
Feniky nesou jméno, kterým němčina už od 8. století označovala karolinský stříbrný denár. Z jediné ražené mince raného středověku se fenik postupně stal nejdrobnějším nominálem, od poloviny 18. století převážně měděným, a nakonec setinou marky. Zanikl se zavedením eura v roce 2002.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácná varianta 1 Pfennig z roku 1917 bez značky mincovny pochází z období vlády císaře Viléma II. a odráží ekonomické těžkosti Německé říše v době první světové války.
Ovládací prvky výpisu
Fenik je počeštěný tvar německého slova Pfennig, které je ve staré horní němčině doloženo od 8. století jako označení denáru. Je příbuzné s anglickým penny a skandinávským penning. Původ slova jasný není; jedno z vysvětlení je odvozuje přes výraz pro zástavu od latinského pondus, váha.
Karel Veliký stanovil, že se z libry stříbra razí 240 denárů, a právě tento denár němčina nazývala fenikem. Až do 13. století byl fenik jedinou skutečně raženou mincí a vyšší jednotky sloužily jen k počítání. Ve 12. a 13. století se v řadě oblastí razily tenké jednostranné feniky, kterým se od 17. století říká brakteáty, později i duté feniky.
S českými zeměmi je fenik spojen úzce. Vídeňské feniky Přemysla Otakara II. obíhaly v rakouských zemích, vídeňské feniky ze 14. a 15. století pak hojně pronikaly na naše území a byly tu i napodobovány. V 15. století byl fenik sedminou pražského groše a podle obsahu stříbra se rozlišoval horší černý a lepší bílý fenik.
Vedle grošů zůstal fenik nejmenší mincí: v severoněmeckých zemích byl dvanáctinou dobrého groše a pak stříbrného groše, v Sasku desetinou nového groše. Od poloviny 18. století jej většina zemí razila z mědi. Říšský mincovní zákon z roku 1871 z něj udělal setinu marky a touto setinou zůstal u rentové i říšské marky, v obou německých státech po roce 1948 i ve sjednoceném Německu až do roku 2002.
Z feniku se odvodila celá řada dalších nominálů. Groš byl původně „velký fenik“, haléř vznikl z feniku raženého ve švábském Hallu a v jihoněmeckých zemích platil půl feniku. V letech 1457–1460 se v Rakousku a Bavorsku razily takzvané černé feniky téměř bez stříbra. Setinou měny byl fenik i ve Svobodném městě Gdaňsku a pod jménem fening žije dodnes v Bosně a Hercegovině.
