Feniky
Fenik je české označení pro německý Pfennig, tedy drobný nominál používaný v různých německých měnových soustavách od středověku až do zániku marky při zavedení eura. Jeho podoba i postavení se v čase výrazně měnily, a proto dobře ukazuje vývoj drobného oběživa ve střední Evropě.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácná varianta 1 Pfennig z roku 1917 bez značky mincovny pochází z období vlády císaře Viléma II. a odráží ekonomické těžkosti Německé říše v době první světové války.
Ovládací prvky výpisu
Fenik neoznačuje jednu nepřerušeně stejnou minci, ale širší okruh drobných ražeb spojených s německým výrazem Pfennig. Název má staré jazykové kořeny, jeho přesný původ však není zcela jednoznačný. V numismatice se proto feniky chápou hlavně jako dlouhodobě užívaný typ drobného nominálu, který se přizpůsoboval místním měnovým zvyklostem.
Ve středověku a raném novověku se feniky razily v mnoha zemích a městech německého prostoru a jejich hmotnost, kov i kupní síla se mohly značně lišit. Patří sem jak běžné menší stříbrné ražby, tak i tenké jednostranné brakteátové typy nebo pozdější duté feniky. Tyto rozdíly odrážejí spíše regionální vývoj měnových soustav než jednoduchou linii jedné jednotné mince.
V novověku se fenik nadále uplatňoval jako drobný nominál v různých státních a zemských systémech. Teprve v moderní době získal v širším německém rámci jednotnější postavení jako setina marky, což vedlo k výrazně standardizovaným emisím pro každodenní oběh. I tehdy se však měnily použité kovy, výtvarné pojetí i podoba státních symbolů podle doby a politického uspořádání.
Pro historické studium jsou feniky zajímavé tím, že zachycují každodenní platební praxi lépe než mnohé vyšší nominály. Na malém formátu je možné sledovat proměny mincovní techniky, hospodářských poměrů i státní reprezentace od středověkých místních emisí až po novodobé oběživo. Kategorie feniků proto zahrnuje velmi různorodý materiál, který je vhodné vždy posuzovat podle konkrétního období a vydavatele.
