Follisy Maximiana Herculia
Maximianus Herculius (asi 250–310) byl spolucísařem Diokleciána a ve čtyřvládí zvaném tetrarchie spravoval západní část říše. Roku 305 se spolu s ním vzdal moci, o rok později se ale k vládě vrátil. Po neúspěšném pokusu zmocnit se trůnu Konstantina Velikého se roku 310 v Marseille oběsil.
Maximianus Herculius (asi 250–310) se narodil poblíž Sirmia v dnešním Srbsku a k moci jej přivedl císař Dioklecián. Nejprve se roku 285 stal caesarem a od roku 286 augustem, tedy plnoprávným spolucísařem.
Dělba úloh byla jasná. Dioklecián spravoval východ říše, Maximianus západ, a jejich přídomky vypovídaly o povaze tohoto svazku: Jovius podle Jupitera pro toho, kdo plánoval a rozhodoval, a Herculius podle Herkula pro toho, kdo svěřené úkoly vykonával.
Ve čtyřvládí, které Dioklecián vybudoval, byl tedy Maximianus vojenskou pěstí. Zajišťoval obranu západních provincií a potlačoval vzpoury, zatímco velké reformní kroky vycházely z východu. Toto rozdělení fungovalo dvacet let, což bylo v neklidném třetím století úctyhodné.
1. května roku 305 oba císaři současně odstoupili – šlo o dobrovolnou abdikaci, jakou římské dějiny do té doby neznaly. Maximianus se ale s novým uspořádáním nesmířil a už koncem roku 306 se znovu prohlásil augustem, aby podpořil povstání svého syna Maxentia.
Následovala léta politických obratů. Vliv postupně ztrácel a roku 310 se pokusil zmocnit trůnu Konstantina Velikého ve chvíli, kdy byl císař na tažení. Pokus selhal: obyvatelé Marseille otevřeli Konstantinovi brány a Maximianus, opuštěný vlastními lidmi, padl do jeho rukou.
Konstantin jej zbavil titulu a přiměl k sebevraždě. Maximianus se v polovině roku 310 oběsil. Skončil tak muž, který stál u zrodu tetrarchie – systému, jenž měl říši přinést stabilitu a jehož rozpad si vyžádal i jeho vlastního spolutvůrce.
Osudy obou zakladatelů tetrarchie se přitom nemohly lišit víc. Dioklecián dožil v míru ve svém paláci v Dalmácii a odmítal se k vládě vrátit; Maximianus se o návrat pokusil hned dvakrát a zaplatil za to životem.
