Follisy z mincovny Soluň
Follisy z mincovny Soluň pocházejí z mincovny, kterou v Thessalonice zřídil roku 298 císař Dioklecián, aby zásobovala penězi celý Balkán. Poznají se podle zkratky TS v exergu, později SMTS s písmenem dílny. Folly zde razili tetrarchové i Konstantin I. Veliký a jeho synové. Mincovna pracovala i v byzantské době.
Soluň dostala vlastní císařskou mincovnu až v roce 298, kdy ji sem Dioklecián umístil jako jednu z nových úředních mincoven říše. Měla zásobovat penězi celou balkánskou oblast. Hlavním bronzovým nominálem byl tehdy follis, zavedený Diokleciánovou reformou kolem roku 294 – původně velká mince kolem 10 g s malým podílem stříbra a stříbřitým povrchem.
Soluňské ražby se poznají podle značky v exergu, tedy v pruhu pod obrazem rubu: na raných follisech je zkratka TS s písmenem dílny, například TSA nebo TSB, později SMTS. Obvykle pracovaly dvě až čtyři dílny, v letech 308–311 až šest najednou.
Mincovna zpočátku ležela na území Licinia; po jeho porážce u Campus Ardiensis připadla Konstantinovi I. Velikému. Follis během 4. století ztrácel váhu i stříbro a za Konstantina v něm už stříbro skoro nebylo. Soluň razila i pro Konstantinovy syny – drobné bronzy Konstantina II. a Constanta se dvěma vojáky, standartami a opisem GLORIA EXERCITVS nesou v exergu SMTS.
Soluňská mincovna pracovala i v byzantské době. Po krizi 7. století, kdy byla zavřena většina říšských mincoven, ji obnovili na konci 11. století a razila až do osmanského dobytí města.
