Franky z Guinee
Guinejský frank zavedla Guinea 1. března 1960, kdy nahradila frank CFA zavedený ještě francouzskou koloniální správou. V letech 1971 až 1985 se měna jmenovala syli, poté se frank vrátil. Vydává jej Centrální banka Guinejské republiky, nejmenší používanou bankovkou je pětistovka a nejvyšší dvacetitisícovka.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu 2 franky z roku 1958 patří mezi klasické oběžné ražby Švýcarské konfederace. Motiv stojící Helvetie symbolizuje svobodu, nezávislost a dlouhou tradici...
Stříbrná pamětní mince vydaná k 500. výročí slavné bitvy u St. Jakob an der Birs z roku 1444, jednoho z klíčových momentů švýcarských dějin. Výrazný design a hluboký historický...
Stříbrná pamětní mince z Belgie z roku 1976 připomíná 25 let vlády krále Baudouina I. – elegantní a sběratelsky atraktivní kus moderní monarchie.
Vzácná stříbrná mince 1 frank z Lichtenštejnska z roku 1924 s portrétem knížete Johanna II., ražená podle návrhu francouzského rytce Gustava Deloye, je ceněným sběratelským...
Ovládací prvky výpisu
Guinejský frank patří k měnám, jejichž dějiny se čtou jako dějiny dekolonizace. Guinea jej zavedla 1. března 1960, tedy krátce po získání nezávislosti, a nahradila jím frank CFA – měnu, kterou pro své africké državy zřídila Francie.
Šlo o rozhodnutí politické, nikoli jen hospodářské. Odchod od frankové zóny znamenal odstup od bývalé koloniální mocnosti a Guinea byla mezi africkými zeměmi v tomto kroku průkopníkem.
První řada obsahovala mince v hodnotách jednoho, pěti, deseti a pětadvaceti franků a bankovky po padesáti, sto, pěti stech, tisíci, pěti tisících a deseti tisících. Byla to úplná soustava měny nového státu, sestavená prakticky od nuly.
Roku 1971 přišla další změna. Frank nahradilo platidlo zvané syli v poměru jeden syli za deset franků. I tato změna měla především vyjádřit svébytnost země, která si nepřála měnu odvozenou z evropských vzorů.
Období syli trvalo čtrnáct let a skončilo roku 1985, kdy se frank vrátil. Nová mincovní řada začala hodnotami jeden, pět a deset franků, roku 1987 přibyla pětadvacetifranková mince a roku 1994 padesátifranková.
Dnešní bankovky znějí na pět set, tisíc, dva tisíce, pět tisíc, deset tisíc a dvacet tisíc franků. Nejnižší používanou hodnotou je pětistovka – nižší nominály z oběhu vytlačil pokles kupní síly.
Emisi zajišťuje Centrální banka Guinejské republiky a mezinárodní zkratka měny je GNF. Pro sběratele je guinejský frank zajímavý právě tou přerušenou řadou: mince ze šedesátých let, období syli a novodobé ražby tvoří tři zřetelně oddělené světy.
Africké měny druhé poloviny 20. století jsou vůbec vděčnou sběratelskou oblastí. Vznikaly rychle, měnily se často a jejich podoba nesla politické poselství – u Guineje to platí dvojnásob, protože tu se měna měnila hned dvakrát během pětadvaceti let.
