Gigliáty

Gigliáty patří k nejznámějším stříbrným nominálům vrcholného a pozdního středověku. Proslavily se především v Neapolském království, kde vznikly na počátku 14. století jako kvalitní a obchodně důležitá mince. Jejich význam však brzy překročil hranice jižní Itálie a z gigliátu se stal typ, který ovlivnil mincovnictví i v dalších částech Evropy a Středomoří.

Název gigliát je odvozen od motivu lilií, které se objevují v kříži na rubu mince a připomínají znak anjouovské dynastie. Nejčastěji bývá tento nominál spojován s vládou Roberta I. z Anjou, zvaného Robert Moudrý, který se narodil roku 1277 nebo 1278 a zemřel roku 1343. Jako neapolský král vládl od roku 1309 a jeho mince se staly známými nejen svou kvalitou, ale i výtvarně působivým zpracováním.

Na líci gigliátu bývá panovník zobrazen sedící na trůně, což minci dodává reprezentativní a slavnostní ráz. Rub zpravidla nese kříž doplněný liliemi, od nichž je odvozen i samotný název nominálu. Právě spojení panovnické autority, dynastické symboliky a čisté gotické kompozice činí z gigliátů mimořádně přitažlivou oblast pro sběratele středověkých mincí.

Význam gigliátů spočíval také v jejich obchodní oblibě. Díky dobré pověsti a srozumitelnému mincovnímu typu se staly vzorem pro další ražby v různých zemích, zejména v prostoru Středomoří a Balkánu. Pro středoevropského sběratele jsou zajímavé jako součást širších evropských hospodářských dějin, v nichž se prolínaly dynastické vazby, dálkový obchod i šíření mincovních vzorů mezi jednotlivými státy.

V numismatické sbírce mají gigliáty pevné místo jako doklad vysoké úrovně středověkého mincovnictví i jako mince, které spojovaly reprezentaci panovníka s praktickou obchodní funkcí. Oslovují zájemce o gotické ražby, neapolské dějiny i výrazné stříbrné nominály s nadregionálním významem.