Guldeny Ludvíka I. Bavorského
Guldeny Ludvíka I. Bavorského jsou stříbrné zlatníky, které bavorský král Ludvík I. (vládl 1825–1848) razil v Mnichově od roku 1837 podle mnichovské mincovní smlouvy. Ta zavedla jihoněmecký zlatník o 24½zlatkové stopě, platný v jižním Německu až do přechodu na marku v 70. letech 19. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 1 gulden z roku 1839 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Ovládací prvky výpisu
Ludvík I. Bavorský (1786–1868) nastoupil na trůn roku 1825 a abdikoval v revolučním roce 1848. Velkou stříbrnou mincí v Bavorsku tehdy byl korunní tolar; vedle něj Ludvík razil konvenční tolary připomínající události své vlády, takzvané dějepisné tolary. Zlatník jako samostatná mince do bavorské ražby pevně vstoupil až s měnovou úpravou roku 1837.
Mnichovskou mincovní smlouvu z roku 1837 uzavřelo Bavorsko s Württemberskem, Bádenskem, Hesenskem-Darmstadtskem, Nasavskem a Frankfurtem. Z kolínské hřivny ryzího stříbra (asi 233,9 g) se nově razilo 24½ zlatého a zlatý se dělil na 60 krejcarů. Smlouva tím uzákonila stav, k němuž opotřebená a zlehčená drobná mince v jižním Německu fakticky dospěla.
Bavorské zlatníky Ludvíka I. nesou letopočty 1837 až 1848 a jsou ze stříbra o ryzosti 900/1000. Na líci je královská hlava s opisem LUDWIG I KOENIG VON BAYERN a signaturou rytce C. Voigta, na rubu hodnota 1 GULDEN s letopočtem v dubovém věnci. Od drážďanské úmluvy roku 1838, která stanovila poměr 2 tolary = 3½ zlatého, se vedle nich razil i spolkový dvojtolar.
S Ludvíkovou abdikací v březnu 1848 jeho zlatníky končí; nástupce Maxmilián II. pokračoval ve stejné soustavě se svým portrétem. Jihoněmecký zlatník platil až do zavedení říšské marky po roce 1871, kdy se přepočítával v poměru 1 zlatý = 1 5/7 marky.
