Guldeny
Guldeny mají jméno odvozené od slova „zlatý“. Původně šlo o zlaté mince podle florentského florénu, od konce 15. století i o jejich stříbrný protějšek a od roku 1559 o říšskou jednotku za 60 krejcarů. Jihoněmecký gulden skončil se zavedením marky, nizozemský platil až do roku 2002.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 60krejcar z roku 1571 byl vyražen za vlády Maxmiliána II. v kutnohorské mincovně. Představuje reprezentativní minci českého království 16. století a významný doklad...
Stříbrné 2 guldeny Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Stříbrný 1 gulden z roku 1839 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Ovládací prvky výpisu
Slovo gulden znamená „zlatý“ a bylo překladem latinského aureus. Florencie obnovila ražbu zlata roku 1252; její florén vážil přes 3,5 gramu téměř ryzího zlata a nesl městskou lilii a svatého Jana Křtitele. Na počátku 14. století pronikl do Německa, kde se mu začalo říkat gulden, a zprvu se napodoboval i s florentským obrazem. Od poloviny století nahrazovali němečtí panovníci lilii a světce vlastními podobiznami, znaky nebo jinými světci.
Německé guldeny brzy ztrácely na obsahu zlata. Proti tomu uzavřeli rýnští kurfiřti roku 1386 svůj první mincovní spolek a jejich rýnský gulden se stal hlavní obchodní mincí západního Německa až do nástupu stříbrné měny kolem roku 1500. Zhoršování se tím jen zpomalilo: roku 1386 obsahoval gulden 3,396 gramu zlata, roku 1477 2,647 gramu a kolem roku 1550 už 2,48 gramu.
Koncem 15. století vznikl stříbrný protějšek zlaté mince, guldengroš neboli tolar, a starý gulden se od té doby nazýval zlatý gulden. Říšský mincovní řád z roku 1559 zavedl stříbrný říšský guldiner za 60 krejcarů a Říše se rozdělila na tolarové a guldenové země. V Čechách podle něj platila v letech 1561–1573 zlatníková měna. Od konvence z let 1750–1753 byl rakouský gulden, česky zlatník, polovinou konvenčního tolaru.
Jihoněmecké státy, mezi nimi Bavorsko, Bádensko a Württembersko, brzy přešly na lehčí gulden. Mnichovská mincovní smlouva z roku 1837 zavedla mince za půl, jeden a dva guldeny a jihoněmecký gulden se dělil na 60 krejcarů až do přechodu na marku roku 1873. Nizozemský gulden vznikl reformou Filipa III. Dobrého roku 1434 jako měna burgundského Nizozemí, v 17. a 18. století patřil k nejdůležitějším měnám Evropy a platil až do roku 2002, kdy ho nahradilo euro v poměru 2,20371 guldenu za euro.





