Habsburské centesimi

Habsburské centesimi tvořily základní drobné mince v italských državách Rakouského císařství během 19. století. Název centesimo pochází z italského označení pro setinu a tyto mince představovaly nejnižší nominály místního peněžního systému. Jejich ražba odrážela specifické postavení italských území v rámci habsburské monarchie, kde vedle říšských korun a zlatníků existovaly regionální měnové systémy.

Po napoleonských válkách získalo Rakousko zpět své italské državy a roku 1815 vzniklo Lombardsko-benátské království jako součást habsburské monarchie. Pro toto území byl zaveden zvláštní měnový systém založený na liru dělené na sto centesimů. Centesimi se razily v hodnotách 1, 3, 5, 10, 15 a dalších, přičemž nejnižší nominály byly měděné a vyšší obsahovaly stříbro.

Ražba lombardsko-benátských centesimů probíhala především v mincovnách Milán a Benátky, které nesly značky M a V. Mince zobrazovaly na averzu portrét vládnoucího císaře – Františka I., Ferdinanda I. či Františka Josefa I. – a na reverzu hodnotu s habsburským orlem nebo rakouskou korunou. Design odpovídal celkovému charakteru rakouského mincovnictví při zachování italských specifik.

Revoluční rok 1848 přinesl povstání v Lombardii i Benátsku, která byla krvavě potlačena. Postupná ztráta italských území – Lombardie roku 1859 a Benátska roku 1866 – ukončila ražbu habsburských centesimů. Tyto mince tak dokumentují poslední desetiletí rakouské přítomnosti v severní Itálii před dokončením italského sjednocení.

Pro sběratele představují habsburské centesimi zajímavou oblast propojující rakouskou a italskou numismatiku. Měděné a bronzové nominály jsou relativně dostupné, vyšší stříbrné hodnoty patří k vzácnějším ražbám. Zvláště ceněny jsou mince z revolučního období, ražby s portréty jednotlivých císařů a exempláře výjimečné zachovalosti, které se z běžného oběhu dochovaly jen zřídka.