Habsburské forinty
Habsburské forinty jsou stříbrné zlatníky, které Habsburkové jako uherští králové razili pro Uhry. Forintem se v uherském prostředí nazýval zlatník; vlastní uherský typ s maďarskými opisy a hodnotou 1 F vznikl roku 1868 a razil se v Kremnici a Karlsburgu až do přechodu na korunovou měnu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Habsburské forinty patří do doby, kdy Habsburkové vládli Uhrám jako uherští králové. Samo jméno pochází od zlatého florénu, který v Uhrách ve 14. století zavedli Anjouovci; v uherském prostředí pak slovo forint označovalo zlatník, tedy hlavní stříbrnou početní i oběžnou jednotku habsburské monarchie. Habsburský forint je proto uherská podoba zlatníku, nikoli zlatá mince.
Za konvenční měny, zavedené v monarchii v letech 1750–1753, platil zlatník 60 krejcarů a odpovídal polovině konvenčního tolaru. Kremnice razila zlatníky s portrétem panovníka a od roku 1767 i zvláštní uherský typ: na líci uherský znak držený dvěma anděly, na rubu sedící Madona. Vláda jím chtěla omezit vývoz kremnických portrétních mincí do Turecka. Samotné písmeno K nebo B na těchto ražbách neoznačuje mincovnu, ale původ stříbra.
Rakouská měna z roku 1857 zavedla desetinný zlatník o 100 krejcarech z 12,346 gramu stříbra ryzosti 900/1000. V Uhrách měl zprvu stejnou podobu jako v rakouských zemích, po rakousko-uherském vyrovnání však Uhry od roku 1868 dostaly vlastní typ: na líci hlava Františka Josefa I. s maďarským opisem, na rubu uherský znak s korunou drženou dvěma anděly a hodnota 1 F. Od konce roku 1869 nahradil tento rub spojený znak zemí uherské koruny.
Vedle kremnické značky K. B. se na forintech objevuje i GY. F. sedmihradské mincovny v Karlsburgu (Alba Iulia), která zanikla roku 1871. Forinty se razily až do měnové reformy roku 1892, kdy monarchie přešla na zlatou korunovou měnu a jeden zlatník se přepočítával na dvě koruny. Jako název měny se forint do Maďarska vrátil až roku 1946, to už bez vazby na Habsburky.





