Habsburské ražby z Bratislavy
Habsburské ražby z Bratislavy pocházejí z mincovny, která v habsburských Uhrách pracovala vedle Kremnice a Nagybánye. Za Leopolda I. Habsburského tu Jiří Cetto razil drobné stříbro s Madonou a znakem města, po obnovení ražby roku 1695 nesly bratislavské mince značku C. H. a tolary i dukáty se tu razily ještě roku 1718.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tříkrejcar z uherských zemí z doby vlády Leopolda I. představuje drobnou oběhovou minci každodenního platebního styku. Je typickým dokladem měnové praxe v Uhrách na...
Ovládací prvky výpisu
Bratislava získala právo razit mince roku 1430 a městská mincovna sídlila v 15. století v domě na dnešní Ventúrské ulici. Za Habsburků razila vedle Kremnice a Nagybánye, i když s delšími přestávkami.
Za Leopolda I. Habsburského (1640–1705) vedl mincovnu Jiří (Georgius) Cetto. Jeho patnáctikrejcary, šestikrejcary a trojníky ze 60. a 70. let 17. století nesou na rubu Madonu s opisem PATRONA HVNGARIAE nad uherským znakem a vedle něj štít se znakem Bratislavy – branou se třemi věžemi. Ze zlata je z jeho doby známý pětidukát 1675.
Po delší přestávce se v Bratislavě začalo znovu razit 16. června 1695 pod mincmistrem Christophem Siegmundem Hungerem. Od té doby nesou bratislavské krejcary a groše vedle Madony písmena C–H – Camera Hungarica, uherská komora – a groše ve štítku Hungerovy iniciály, od roku 1709 iniciály P–W Paula Wödrödyho. Když rezoluce Karla VI. z 5. října 1712 zakázala mincmistrovské značky, zůstalo C. H. vedle K. B. pro Kremnici a N. B. pro Nagybányu rozlišovací značkou mincovny.
Za Josefa I. a Karla VI. razila Bratislava tolary i zlaté mince od dukátu výš; tolar z roku 1708 je znám také jako zlatá ražba o váze deseti dukátů. Ještě roku 1718 mincovna pracovala a z tohoto roku jsou známé tolary i dukáty.
