Habsburské ražby z Prahy
Habsburské ražby z Prahy vznikaly v pražské mincovně, která pro Habsburky razila od roku 1539 do roku 1856 s přestávkou v letech 1784–1795. Patří sem tolary a dukáty 16. a 17. století, dvacetníky Marie Terezie, křížové tolary Františka II. i poslední české ražby se značkou C z 50. let 19. století.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděná mince o hodnotě 6 krejcarů z roku 1800 byla ražena v pražské mincovně za vlády císaře Františka II., posledního císaře Svaté říše římské. Tato ražba představuje jeden z...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Impozantní stříbrný 1/2 tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Praze představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami. Tolar má odstraněné očko!
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený v Praze. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní pražskou ražbu.
Silná ukázka habsburské moci v období Třicetileté války. Tento půltolar s portrétem císaře Ferdinanda II. představuje nejen mincovní umění raného 17. století, ale i symbol...
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1768 z pražské mincovny zachycuje císaře Josefa II. ještě jako spoluvladaře Marie Terezie a odráží přechodné období reformního absolutismu v...
Stříbrný dvacetikrejcar ražený v pražské mincovně v roce 1783 patří mezi typické oběžné mince závěru vlády císaře Josefa II. Značka C pod portrétem označuje Prahu.
Stříbrný 20 krejcar Marie Terezie z roku 1763 s nádherným barokním portrétem a orlem Habsburků – ražba z pražské mincovny, symbol stability v době po sedmileté válce.
Elegantní stříbrná mince z období vlády Marie Terezie, ražená roku 1777 v pražské mincovně, odráží moc a stabilitu habsburské monarchie v časech reforem a osvícenství.
Elegantní stříbrná mince z období vlády Marie Terezie, ražená roku 1775 v pražské mincovně, odráží moc a stabilitu habsburské monarchie v časech reforem a osvícenství.
Stříbrný dvacetikrejcar ražený za vlády císaře Josefa II. představuje typickou oběžnou minci druhé poloviny 18. století v habsburské monarchii. Emise z pražské mincovny z roku...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1774 pochází z pražské mincovny a představuje standardní oběhovou ražbu Českého království z období osvícenských reforem...
Pražská mincovna zahájila za Ferdinanda I. činnost roku 1539 v Hankově domě na rohu Celetné ulice na Starém Městě, kde pak bez přestání působila až do roku 1784. Zpočátku se potýkala s nedostatkem stříbra a plně se rozběhla až roku 1557. Výrazně ji pozvedla smlouva mincmistra Tobiáše Gebharta s norimberským obchodníkem Bartolomějem Albrechtem z roku 1580 o dodávkách drahých kovů – objem pražských zlatých ražeb se pak vyrovnal kremnickým.
Od počátku 17. století se Praha soustředila na dukáty, tolary a jejich násobky; k Matyášově korunovaci roku 1611 z ní vyšly první korunovační peníze. Za Ferdinanda II. razila v letech 1622–1623 znehodnocenou dlouhou minci a po kaládě opět plnohodnotné tolary a dukáty. Za Karla VI. se sem po uzavření mincoven v Jáchymově a Kutné Hoře soustředilo více stříbra a produkce prudce stoupla.
Za Marie Terezie se od roku 1754 razily ve velkém dvacetikrejcary a roku 1760 nahradila drobné stříbro měď. Od 60. let 18. století nesly pražské mince značku C. Na příkaz Josefa II. mincovna roku 1783 přerušila ražbu a 30. dubna 1784 ukončila činnost. Válka s Francií vedla roku 1795 k jejímu obnovení v bývalém paulánském klášteře na Staroměstském náměstí, kde se zpočátku razily hlavně křížové tolary.
Za Ferdinanda V. vznikl roku 1836 poslední pražský tolar. Za Františka Josefa I. mincovna už stagnovala; od roku 1852 razila jen dvacetikrejcary a poslední ražbou byl dvacetikrejcar s letopočtem 1856. Rozhodnutím z 3. ledna 1856 byla ražba zastavena a mincovna zrušena.
