Habsburské scuda
Habsburské scuda jsou velké stříbrné mince italských zemí pod vládou Habsburků. Milán razil scudo od roku 1551, ještě za Karla V.; za Marie Terezie a Josefa II. platilo šest milánských lir. V Lombardsko-benátském království (1815–1866) odpovídalo scudo rakouskému konvenčnímu tolaru.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Ovládací prvky výpisu
Scudo, italsky „štít“, bylo jméno velkých stříbrných mincí mnoha italských států. Pro Habsburky je podstatné hlavně Milánské vévodství, které ovládali od 16. století – nejprve španělská větev rodu, od počátku 18. století rakouská. Podle přehledů italských měn vydal Milán první stříbrné scudo roku 1551, ještě za Karla V. Scudo se tu dělilo na šest milánských lir po dvaceti soldech a v tomto počtu platilo až do roku 1806.
Za Marie Terezie a Josefa II. vážilo milánské scudo 23,10 g při ryzosti 896/1000 a razily se i jeho poloviny. Na líci je portrét panovníka, u pozdních ražeb Marie Terezie ve vdovském závoji, na rubu korunovaný znak a titul MEDIOLANI DUX – vévoda milánský. Habsburskou vládu v Miláně přerušil roku 1796 vpád francouzských vojsk a roku 1806 napoleonské Italské království scudo i milánskou liru nahradilo italskou lirou.
Po vídeňském kongresu získali Habsburkové Lombardii i Benátsko a spojili je v Lombardsko-benátské království. Jeho měnou se stala rakouská lira o 4,33 g stříbra ryzosti 900/1000; šest lir tvořilo scudo, rovné rakouskému konvenčnímu tolaru, o hmotnosti asi 26 g. Nové mince vycházely až od roku 1822 z mincoven v Miláně (značka M), Benátkách (V) a Vídni; na líci nesou portrét císaře, na rubu rakouského orla. Po měnové reformě roku 1857 se scudo přepočítávalo na dva zlaté rakouské měny a habsburská scuda skončila se ztrátou Lombardie roku 1859 a Benátska roku 1866.





