Habsburské soldi z billonu
Habsburské soldi z billonu jsou drobné mince v italské jednotce soldo, které Habsburkové razili pro své italsky mluvící země. Jejich slitina obsahovala jen malý podíl stříbra; typickým příkladem je patnáctisoldo z roku 1802 s hodnotou 8½ krejcaru, ražené ve Vídni i v tyrolském Hallu.
Soldo bylo v Itálii počtovou i mincovní jednotkou; benátská lira se například dělila na 20 soldů. Habsburkové razili pro své italsky mluvící země vedle mincí v krejcarech i mince v italských nominálech. Starší aukční katalogy, například sbírky Horsky z roku 1910, uvádějí z roku 1802 jedenapůllirovou minci pro Benátky a patnáctisoldo pro Gorici.
Patnáctisoldo z roku 1802 je typickou billonovou ražbou: drobná mince ze slitiny, v níž stříbro tvořilo jen menší část. Hodnotu nese ve dvou soustavách – 15 soldů a 8½ krejcaru – a německý opis ji označuje jako „půl sedmnáctníku“. Razilo se ve Vídni se značkou A i v tyrolském Hallu se značkou F.
Billon v téže době ovládl i rakouské krejcary. Z válečné nouze se od roku 1792 razily méněhodnotné drobné mince a v letech 1801–1802 vznikaly sedmikrejcary s pouze čtyřlotovým stříbrem. Italské billonové soldi patří do stejné vlny zhoršování mince, kterou ukončil až státní bankrot roku 1811.
