Habsburské tolary
Habsburské tolary se razily od převzetí jáchymovské mincovny Ferdinandem I. roku 1528 přes konvenční tolar Marie Terezie až po spolkový tolar Františka Josefa I. z let 1857–1867. V jejich hmotnosti a ryzosti se zrcadlí mincovní řády, reformy i válečné potřeby celé habsburské monarchie.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Josefa II. vznikl roku 1776 v tyrolské mincovně Hall, v době jeho spoluvlády s Marií Terezií. Reprezentuje velký stříbrný nominál habsburské monarchie i období,...
Stříbrný tolar Františka I. Štěpána Lotrinského, císaře v letech 1745–1765, byl vyražen roku 1764 v mincovně Hall. Líc nese panovníkův portrét, rub korunovaného císařského orla...
Stříbrný půltolar Marie Terezie z roku 1768, ražený v mincovně Hall, patří k vyhledávaným oběhovým mincím habsburské monarchie. Spojuje vysokou úroveň mincovního zpracování s...
Stříbrný konvenční tolar Marie Terezie z roku 1765 pochází z markrabství Burgau. Ražba spadá do období její vlády v letech 1740–1780 a představuje habsburskou měnu zavedenou v...
Tolar Marie Terezie pochází z pozdní fáze její vlády a náleží k ražbám Markrabství Burgau v rámci rakouských zemí. Konvenční tolar představoval významný stříbrný nominál...
Stříbrný tolar Marie Terezie z roku 1763 pochází z tyrolské mincovny Hall a náleží k oběžným ražbám rakouských zemí. Vznikl v době, kdy panovnice upevňovala správu habsburské...
Vzácný tolar Leopolda V. z roku 1621 ražený v Hallu. Výrazný portrét arcivévody, bohatý heraldický revers a výborná zachovalost dělají z této mince atraktivní sběratelský kus....
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Habsburkové stáli u tolaru od samého začátku: v tyrolském Hallu dal arcivévoda Zikmund Tyrolský roku 1486 razit velkou stříbrnou minci v hodnotě zlatého, jednoho z předchůdců tolaru. Ferdinand I. Habsburský převzal roku 1528 šlikovskou mincovnu v Jáchymově, Kutná Hora razila tolary od roku 1543 a Praha soustavně od roku 1557. Zlatníková měna let 1561–1573 ražbu tolarů v Čechách přerušila, potom se tolar razil téměř bez přestávky až do 19. století.
Za Rudolfa II. a Matyáše Habsburského vycházely z pražské mincovny vedle tolarů i jejich díly a násobky až po pětitolary, určené k darům a reprezentaci. Po státním bankrotu a kaládě roku 1623 se plnohodnotný tolar razil podle vídeňské hřivny místo pražské. Patent Leopolda I. z roku 1694 stanovil tolar na dva zlatníky, tedy 120 krejcarů.
Marie Terezie zavedla od roku 1750 konvenční měnu: z kolínské hřivny ryzího stříbra se razilo 10 tolarů o hmotnosti 28,06 g a ryzosti 833/1000. Podle tohoto standardu vznikl i tereziánský tolar s letopočtem 1780, ražený pro levantský obchod ještě dlouho po její smrti. Pro Rakouské Nizozemí se od roku 1755 razil křížový tolar s ondřejským křížem a korunami; za Josefa II. jej převzaly Vídeň a Kremnice, v letech 1795–1797 i Praha, a vyplácela se jím armáda ve válkách s Francií.
Posledním tolarem raženým v Čechách je pražský tolar 1836 Ferdinanda I. (V.) Dobrotivého. František Josef I. razil podle vídeňské mincovní smlouvy z roku 1857 spolkový tolar o hmotnosti 18,52 g, rovný jednomu a půl zlatníku. Po porážce ve válce s Pruskem vystoupilo Rakousko roku 1867 z německé mincovní unie a ražba spolkových tolarů skončila.





