Haléře ze slitiny mědi a niklu
Haléře ze slitiny mědi a niklu razila Kremnice pro Československo ve dvou obdobích: za první republiky dvacetihaléře, pětadvacetihaléře a padesátihaléře, v letech 1978–1992 padesátihaléř. Za války a po ní se haléře razily ze zinku, mosazi a hliníku, mědinikl byl v haléřové řadě výjimkou.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Haléře ze slitiny mědi a niklu stály na samém počátku československých mincí. Dvacetihaléř s letopočtem 1921 je vůbec první československou mincí a spolu s padesátihaléřem vyšel do oběhu v únoru 1922. Oba se razily v Kremnici ze slitiny 80 % mědi a 20 % niklu, které se česky říká mědinikl. Stříbřitá a tvrdá slitina odlišovala vyšší haléřové hodnoty od bronzových pěti- a desetihaléřů a zinkového dvouhaléře.
Rakousko-uherská korunová měna, z níž ta československá vzešla, razila dvacetihaléře a desetihaléře z čistého niklu. Nový stát u vyšších haléřů sáhl po slitině s převahou mědi. Dvacetihaléř se z ní razil s přestávkami do roku 1938, padesátihaléř do roku 1931 a ve stejném kovu vyšel i pětadvacetihaléř s letopočtem 1933. Z mědiniklu byla také tehdejší jednokoruna.
Válka mědinikl z haléřů vytlačila. Protektorát razil haléře ze zinku, Slovenský štát vydal mědiniklový padesátihaléř jen s letopočty 1940 a 1941 a od roku 1943 ho razil z hliníku. Obnovené Československo razilo haléře nejprve z mosazi a od počátku padesátých let převážně z hliníku.
K mědiniklu se haléř vrátil až padesátihaléřem podle návrhu Františka Davida, raženým v Kremnici od roku 1978. Nahradil mosazný padesátihaléř ze šedesátých let a se stejnými parametry, jen s federálním znakem a zkratkou ČSFR, se razil ještě v letech 1991–1992. Česká republika už razila haléře z hliníku a v roce 2008 je zrušila.





