
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. (238–244 n. l.) s portrétem a sedící postavou na reversu. Hezký exemplář s patinou, typický pro období vojenských císařů.
Historické mince z billonu tvoří jedinečnou kategorii numismatických památek, které dokonale zachycují pragmatickou povahu středověkého a raně novověkého mincovnictví. Billon - slitina stříbra s mědí s obsahem drahého kovu obvykle pod 50% - umožňoval razit mince, které spojovaly prestiž stříbra s ekonomickou dostupností mědi.
Od 13. století se billonové mince staly základem každodenního obchodu po celé Evropě. České groše, uherské denáry, polské kvartníky či německé kreutzer z billonu dokumentují rozvoj městského hospodářství a růst obchodních sítí. Tyto mince umožňovaly provádět drobné platby, které byly pro čistě stříbrné mince příliš nevýhodné, zatímco bronzové neměly dostatečnou důvěryhodnost.
Numismaticky jsou billonové mince pozoruhodné svou technologickou vyspělostí. Míchání kovů vyžadovalo precizní znalosti metalurgie a kontrolu složení slitiny. Různé obsahy stříbra v billonu často odráží ekonomickou situaci doby - v časech prosperity se zvyšoval podíl stříbra, během krizí se snižoval až na minimum. Tyto změny činí z billonových mincí citlivé indikátory hospodářského vývoje.
Pro současné sběratele představují billonové mince ideální kombinaci historické hodnoty a dostupnosti. Zachovaly si dostatek stříbra na to, aby měly numismatickou prestiž, ale nejsou tak drahé jako čistě stříbrné kusy. Jejich rozmanitost - od elegantních českých grošů až po robustní německé batzen - nabízí bohaté možnosti specializace a dokumentuje pestrost evropského mincovnictví v jeho nejkreativnějším období.