Hliníkové mince
Hliníkové mince jsou raženy z hliníku nebo jeho slitin s hořčíkem a manganem. Ve větší míře se hliník v mincích prosadil až ve 20. století, nejprve jako válečná a inflační náhrada dražších kovů v Německu a Maďarsku, později jako běžný kov nejnižších hodnot, například československých haléřů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Československá koruna z roku 1952 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Československá koruna z roku 1950 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Československá koruna z roku 1951 spojuje státní znak s výraznou kompozicí klečící ženy, snopu obilí a srpu. Dílo Otakara Španiela připomíná poválečné období i proměnu...
Hliníkových 50 haléřů z roku 1944 připomíná samostatné slovenské mincovnictví válečných let. Státní znak a motiv pluhu spojují dobovou státní symboliku s obrazem zemědělské...
Hliníkových 20 haléřů z roku 1942 připomíná mincovnictví Slovenské republiky v období druhé světové války. Státní znak doplňuje pohled na nitranský hradní areál. Certifikace NGC...
Hliníková nouzová mince Westfálska na 50 feniků z roku 1921 připomíná poválečný nedostatek drobných platidel v Německu. Motiv Freiherr vom Stein spojuje regionální dějiny,...
Vzácná varianta 1 Pfennig z roku 1917 bez značky mincovny pochází z období vlády císaře Viléma II. a odráží ekonomické těžkosti Německé říše v době první světové války.
Ovládací prvky výpisu
Hliník byl v polovině 19. století vzácný kov. Průmyslově ho začal vyrábět francouzský chemik Henri Sainte-Claire Deville roku 1856 a skutečně dostupným se stal teprve po roce 1886, kdy Paul Héroult a Charles Martin Hall nezávisle na sobě vyvinuli jeho výrobu elektrolýzou. Do mincí proto pronikl ve větší míře až ve 20. století.
Německo za první světové války nahradilo dražší kovy v drobných mincích levnějšími: hliníkový fenik se razil v letech 1916–1918 a hliníkové padesátifeniky až do roku 1922. V době hyperinflace přibyly hliníkové mince 3 marky (1922–1923) a 200 a 500 marek (1923).
Za druhé světové války razilo Maďarsko z hliníku mince 1, 2 a 5 pengő a prozatímní vláda vydala roku 1945 ještě hliníkovou pětipengővou minci, poslední před hyperinflací. Slovenský štát nahradil roku 1942 bronz u dvacetihaléře hliníkem a roku 1943 přibyl hliníkový padesátihaléř.
V Československu se hliník prosadil po roce 1950, kdy vyšla hliníková koruna, roku 1951 následovaly dvacetihaléř a padesátihaléř. Po měnové reformě roku 1953 se z hliníku se 3 % hořčíku a 0,35 % manganu razily haléřové mince 1, 3, 5, 10 a 25 haléřů, pozdější pěti- a desetihaléře ze slitiny s 2 % hořčíku.
