Investiční kovy Ferdinanda III. Habsburského

Ferdinand III. Habsburský vládl jako císař, český a uherský král v letech 1637–1657 a jeho mincovnictví neslo stopy třicetileté války. Na měnové soustavě po otci mnoho neměnil. Dukát se dál razil v ryzosti 23 karátů a 8 grénů, tedy asi 986 tisícin, a vážil kolem 3,5 g. Stříbrný tolar měl ryzost 14 lotů a 4 grény, zhruba 889 tisícin jako říšský tolar, vážil kolem 29 g a platil 90 krejcarů.

Zlato sloužilo i reprezentaci. Ve Vídni, v Praze a v Kremnici vznikaly pětidukáty a desetidukáty, které do běžného oběhu nepatřily; ve Vídni je razili mincmistři Hans Jacob Stadler a Jan Konrád Richthausen. Nejslavnější je však série z roku 1629, kdy byl Ferdinand ještě za života otce korunovaným českým králem: pražská mincovna tehdy razila pamětní zlaté násobky 25 až 100 dukátů a stříbrné ražby od 1¾ do 12 tolarů, spojované s jeho uzdravením z neštovic. Stodukát o hmotnosti 349 g je nejtěžší zlatou mincí z území Koruny české.

Válka těžce zasáhla české mincovny. Švédská vojska obsadila Kutnou Horu roku 1639 a znovu 1643, kdy zničila téměř všechno náčiní mincovny; tolary se tu potom za Ferdinanda už nerazily, protože jejich ražba byla ztrátová, a mincovna asi deset let stála. Oběh zaplavovala cizí a lehká mince, proti níž vydával panovník patenty, a roku 1644 zakázal staré pražské groše, které se měly odevzdat do mincoven.

Ve Slezsku razily zemskou minci hlavně Vratislav a Kladsko, kde Ferdinand zřídil mincovnu ještě jako arcivévoda se svolením otce z roku 1626. Kladské tolary s Pannou Marií v paprscích na rubu připomínají uherské ražby. Téměř ryzí zlato dukátů a stálá stopa tolarů jsou důvodem, proč se tyto mince dodnes drží jako uchovatel hodnoty. Životopis panovníka a další jeho mince najdete v kategorii Mince Ferdinanda III. Habsburského.