Investiční kovy Gustafa VI. Adolfa

Gustaf VI. Adolf (1882–1973) se narodil 11. listopadu 1882 ve Stockholmu a švédským králem se stal až 29. října 1950. Předtím byl korunním princem téměř třiačtyřicet let, po celou dobu vlády svého otce Gustafa V. – trpělivost byla jeho hlavní kvalifikací dřív, než mu koruna vůbec připadla.

Ta desetiletí čekání ale nepromarnil. Věnoval se archeologii a stal se uznávaným badatelem, byť amatérským; zajímaly ho zejména starověké italské kultury a dějiny civilizace. Účastnil se výprav v terénu, nikoli jen jako čestný host.

Druhou vášní mu byla botanika. Zahradnictví a květiny mu zabíraly značnou část volného času a jeho znalosti byly v tomto oboru rovněž nadprůměrné; odborníci s ním jednali jako s kolegou, ne jako s vysoce postaveným zájemcem.

Shromáždil také mimořádnou soukromou knihovnu čítající osmdesát tisíc svazků – a co je pozoruhodnější, jejich podstatnou část opravdu přečetl. Málokterý panovník dvacátého století měl podobné vzdělání a málokterý si je pořídil sám.

K vlastní vládě přistupoval zdrženlivě. Chápal svou úlohu jako obřadní, řídil se radami ministrů a nesnažil se do politiky zasahovat. Krátce před svou smrtí schválil nový ústavní zákon, který zbavil švédskou monarchii posledních politických pravomocí.

Zemřel 15. září 1973 v Helsingborgu ve věku devadesáti let. Nástupcem se stal jeho vnuk Carl XVI. Gustaf, syn prince Gustafa Adolfa, který zahynul v leteckém neštěstí.

Jeho panování bývá připomínáno jako doba, kdy se švédská monarchie definitivně proměnila v čistě obřadní instituci. Král, který sám navrhl, aby jeho úřad přišel o poslední pravomoci, je v evropských dějinách úkaz vzácný – a v jeho případě zcela v souladu s povahou vzdělance, jenž měl raději knihovnu než jednací sál.