Mince Julie Mamaey

Julia Mamaea (asi 180–235) pocházela ze syrského města Emesa z rodiny, která spravovala tamní vlivný sluneční kult. Byla dcerou Julie Maesy a neteří císařovny Julie Domny, manželky Septimia Severa, takže vyrůstala v bezprostřední blízkosti císařského dvora.

Po zavraždění Caracally roku 217 se rodina ocitla v ohrožení, její matka však dokázala zvrátit poměry ve svůj prospěch. Nejprve dosadila na trůn Mamaeina synovce Elagabala, jehož výstřednosti však brzy pobouřily Řím i vojsko.

Julia Maesa proto obrátila podporu k druhému vnukovi. Roku 222 byl Elagabalus zavražděn a císařem se stal třináctiletý Alexander Severus, syn Julie Mamaey. Po smrti své matky převzala Mamaea rozhodující postavení u dvora.

Vládla obezřetně a s citem pro to, co Řím po předchozích letech potřeboval. Odstranila výstřelky předchozího panování, obnovila vážnost senátu a obklopila mladého císaře radou zkušených právníků, mezi nimiž byl i slavný Ulpianus.

Její vliv byl otevřeně přiznávaný. Objevovala se v úředních dokumentech, nesla čestné tituly a účastnila se rozhodování o státních záležitostech. Současníci ji označovali za matku císaře i tábora, senátu a vlasti.

Provázela syna i na vojenských výpravách. Byla s ním při tažení proti perské říši a poté i v Porýní, kde měl být zastaven vpád germánských kmenů. Právě tam se rozhodlo o jejich osudu.

Když se císař pokusil koupit mír penězi, vojáci to pokládali za hanbu a obrátili se proti němu. V březnu roku 235 byli Alexander i jeho matka zabiti v táboře u dnešní Mohuče.

Její osud dobře ukazuje, jakou moc mohly ženy severovské dynastie získat. Formálně nikdy nevládly, přesto rozhodovaly o nástupnictví i o chodu státu a jejich jména se objevovala vedle císařských.