Kopějky
Kopějky jsou drobné mince ruské měny, od reformy Petra I. Velikého z roku 1704 setina rublu. Zavedla je roku 1535 regentka Jelena Glinská jako malé stříbrné mince s jezdcem s kopím, podle kterého dostaly jméno. Jako drobnou měnu je dnes vedle Ruska používají také Bělorusko a Ukrajina.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Jméno kopějky pochází z ruského slova kopjo, kopí. Roku 1535 sjednotila peníze moskevského státu reforma regentky Jeleny Glinské, matky nezletilého Ivana IV. Hrozného. Nová mince převzala hmotnost novgorodské dengy, asi 0,68 gramu stříbra, i její obraz jezdce s kopím. Rubl byl tehdy jen početní jednotkou: odpovídal sto novgorodským dengám nebo dvěma stům menších moskevských deng.
Až do roku 1718 se kopějky razily z kousků stříbrného drátu, a proto mají nepravidelný oválný tvar. Jejich hmotnost postupně klesala – kolem roku 1610 vážily asi 0,55 gramu, roku 1626 asi 0,46 gramu a roku 1698 už jen 0,38 gramu. Car Alexej Michajlovič se od poloviny 50. let 17. století pokusil nahradit stříbrné kopějky měděnými se stejnou nominální hodnotou. Měď rychle ztratila hodnotu, po Měděné vzpouře v Moskvě roku 1662 se ražba měděných peněz zastavila.
Petr I. Veliký roku 1704 zavedl stříbrný rubl o hmotnosti asi 28 gramů, který se dělil na sto měděných kopějek. Ruská měna se tím stala první desetinnou měnou na světě. Vedle kopějky se razily stříbrné násobky, grivenník za deset a poltina za padesát kopějek, a od vlády Kateřiny II. Veliké vycházely kopějky téměř každý rok. Měděné mince razila hlavně mincovna v Jekatěrinburgu na Uralu, činná v letech 1725–1876; v 90. letech 18. století vyrobila asi devět desetin všech ruských mincí a od roku 1763 na ně vyrážela značku EM.
Po občanské válce razilo Sovětské Rusko v letech 1921–1923 mince podle předválečných carských norem: 10, 15 a 20 kopějek z poloviční stříbrné slitiny, 50 kopějek a rubl ze stříbra ryzosti 900. Od roku 1924 nesly kopějky jméno Sovětského svazu a roku 1931 nahradila stříbro slitina mědi a niklu. Ruská reforma z roku 1997 vrátila na kopějky jezdce s kopím. V letech 1919–1922 a 1992–1993 měly kopějky i v Lotyšsku.





