Koruny Jana II. z Lichtenštejna
Koruny Jana II. z Lichtenštejna jsou mince knížectví, které roku 1898 převzalo rakousko-uherskou korunovou měnu. Za knížete Jana II. (vládl 1858–1929) vznikly jediné lichtenštejnské koruny: stříbrné 1, 2 a 5 korun a zlaté 10 a 20 korun, ražené ve vídeňské mincovně v malých nákladech.
Lichtenštejnsko bylo od roku 1852 celní unií pevně spojeno s Rakouskem a počítalo v jeho měně. Když Rakousko-Uhersko roku 1892 přešlo na zlatou korunovou měnu, knížectví ji roku 1898 přijalo za svou. Lichtenštejnská koruna se dělila na 100 haléřů, měla stejný obsah drahého kovu jako rakousko-uherská a platila s ní v poměru jedna ku jedné. V oběhu proto převažovaly rakouské a uherské mince a vlastní ražby knížectví vycházely jen v malém počtu.
Za vlády Jana II. z Lichtenštejna, který na knížecím stolci strávil přes sedmdesát let, vznikla celá lichtenštejnská korunová řada. Zlaté dvacetikoruny nesou letopočet 1898 a katalogy uvádějí náklad jen kolem 1 500 kusů. Stříbrná jednokoruna o hmotnosti 5 g a ryzosti 835/1000 vyšla s letopočty 1900, 1904, 1910 a 1915, pokaždé v nákladu 50 000 nebo 75 000 kusů. Pětikoruna o hmotnosti 24 g a ryzosti 900/1000 se razila v letech 1900–1915, dvoukoruna nese letopočet 1912.
Mince razila vídeňská mincovna podle návrhu sochaře Gustava Deloye. Na líci je portrét vousatého knížete s opisem JOHANN II FÜRST VON LIECHTENSTEIN, na rubu korunovaný knížecí znak ve vavřínovém věnci a hodnota se zkratkou KR. Po rozpadu monarchie roku 1918 zůstala lichtenštejnská koruna vázaná na nestálou rakouskou korunu a drobných mincí se nedostávalo, takže je roku 1920 doplnily nouzové haléřové poukázky. Roku 1921 přešlo knížectví na švýcarský frank a korunové období skončilo.
