Koruny ze slitiny měďi a niklu

Slitina mědi a niklu, často označovaná jako mědinikl nebo cupronikl, se u mincí uplatnila především pro svou pevnost, poměrně dobrou odolnost vůči opotřebení a stříbřitý vzhled. V oběhu tak nabízela praktickou náhradu za dražší kovy a dobře se hodila pro pravidelně používané nominály.

Označení koruna patří v evropském prostředí k zavedeným peněžním jednotkám moderní doby. V této kategorii jde o mince stejného nominálu, které spojuje právě použitý kov, nikoli nutně jedna země, jedno období nebo jednotný výtvarný styl.

Při určování těchto mincí bývá důležité sledovat vedle nominálu také stát vydání, období ražby, hmotnost, průměr a podobu líce i rubu. Samotný kov může napovědět o technickém a hospodářském kontextu vzniku mince, ale přesné zařazení obvykle vyžaduje více znaků.

Koruny z mědiniklu jsou dokladem proměn moderního mincovnictví, v němž se vedle výtvarné stránky prosazovaly i praktické požadavky na výrobu a dlouhou životnost oběživa. Jako skupina proto dobře ukazují, jak se v novější době spojovala funkčnost mince s potřebou jasně rozpoznatelného nominálu.