Krejcary Christopha Franze von Busecka
Christoph Franz von Buseck (1724–1805) byl posledním bamberským knížetem-biskupem. Úřadu se ujal v jednasedmdesáti letech roku 1795, dvakrát musel před válkou uprchnout ze země, jednou až do Prahy, a roku 1802 přišel se sekularizací biskupství o veškerou světskou moc. Zemřel o tři roky později v Bamberku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Drobný stříbrný krejcar Ferdinanda II. ražený roku 1633 ve štýrském Grazu. Mince běžného oběhu z vrcholící třicetileté války, na jejímž reverzu stojí štýrský štít v křížově...
Patnáctikrejcar Leopolda I. ražený roku 1694 v tyrolském Hallu. Averz zachycuje císaře s dlouhou parukou a Řádem zlatého rouna, reverz spojuje znak Tyrol s rakouskou orlicí pod...
Rakouský měděný krejcar z roku 1851, ražený ve Vídni za vlády mladého císaře Františka Josefa I., představuje typickou drobnou minci habsburské měnové reformy.
Stříbrný desetikrejcar Josefa II. z kremnické mincovny zachycuje závěr reformní epochy habsburské monarchie. Ražba z roku 1788 je zajímavým dokladem každodenního oběživa...
Stříbrný 20krejcar Františka I. (II.) z roku 1806 zachycuje období napoleonských válek a zásadní proměny habsburské monarchie. Ražba z Kremnice s certifikací NGC MS 61 je...
Stříbrný 6krejcar Leopolda I. z roku 1674 představuje autentickou minci období vrcholného baroka a dlouhé vlády habsburského císaře. Ražba z kremnické mincovny zaujme...
Vídeňský třicetikrejcar Marie Terezie z roku 1765 zachycuje období vyzrálých tereziánských reforem. Stříbrná ražba z hlavní mincovny monarchie osloví sběratele mincí...
Stříbrná mince 20 krejcarů z roku 1852 z období vlády Františka Josefa I. v méně běžné variantě s portrétem panovníka vlevo. Atraktivitu výrazně zvyšuje vysoký stupeň...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1768 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1772 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Stříbrný tříkrejcar císaře Ferdinanda II. byl ražen v pražské mincovně roku 1635 v období třicetileté války. Tento drobnější nominál sloužil především pro každodenní obchodní...
Christoph Franz von Buseck (1724–1805) se narodil 28. prosince 1724 v Jagstbergu a bamberským knížetem-biskupem byl zvolen až roku 1795, tedy ve věku jednasedmdesáti let. Přebíral zemi v nejhorší možné chvíli: Evropou už tři roky zmítaly války s revoluční Francií.
Současníci k němu nebyli milosrdní. Dobová diplomatická hlášení jej popisují jako starce stiženého všemi neduhy věku, který vládne spíš tvrdošíjností a prostřednictvím oblíbenců než skutečným rozhodováním. Silného vládce, jakého by doba potřebovala, Bamberk nedostal.
Válka jej dvakrát vyhnala z vlastního sídla. Roku 1796 uprchl před postupujícími vojsky do Prahy a roku 1799 do durynského Saalfeldu. Biskupství tak v rozhodujících letech řídil z bezpečné vzdálenosti, pokud je vůbec řídil.
Konec přišel s velkou přestavbou říše. Po obsazení Bavory bylo bamberské knížectví sekularizováno a 29. září 1802 byl Buseck donucen odstoupit ze svého světského úřadu. Skončila tím staletí trvající vláda bamberských biskupů nad vlastním státem.
Následky nesla i vzdělanost. Bamberská univerzita byla roku 1803 zrušena a biskupský stolec zůstal po Buseckově smrti neobsazen až do let 1817 a 1818, kdy se poměry v obnovené Evropě konečně usadily.
Zemřel 28. září 1805 v Bamberku, den před třetím výročím svého vynuceného odchodu z úřadu. V dějinách zůstal jako panovník, jehož jediným velkým úkolem bylo předat moc – a ani ten si nevybral sám.
Jeho osud sdílely desítky církevních knížectví, která do té doby tvořila pestrou mozaiku Svaté říše římské. Během několika let zmizela ze zemí, kde po staletí razila vlastní mince, vydávala vlastní zákony a soupeřila se sousedy; jejich území si rozdělily větší státy a z biskupů se stali pouzí duchovní správci.
