Krejcary Josefa II.
Krejcary Josefa II. se razily od roku 1765, kdy se stal římským císařem a spoluvladařem Marie Terezie, až do jeho smrti roku 1790. Nejčastější jsou stříbrné dvacetníky konvenční měny s portrétem ve věnci a orlem s heslem VIRTUTE ET EXEMPLO, k nim drobnější stříbrné nominály a měděné krejcary.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1768 z pražské mincovny zachycuje císaře Josefa II. ještě jako spoluvladaře Marie Terezie a odráží přechodné období reformního absolutismu v...
Stříbrný dvacetikrejcar ražený v pražské mincovně v roce 1783 patří mezi typické oběžné mince vlády císaře Josefa II. Značka C pod portrétem označuje Prahu.
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1782 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1778 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1776 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Josef II. (1741–1790) byl od roku 1765 římským císařem a spoluvladařem své matky, samostatně vládl v letech 1780–1790. Už jako císař razil mince vlastním jménem – vedle tereziánských ražeb vznikaly v habsburských mincovnách krejcary s jeho portrétem, titulem římského císaře a heslem VIRTUTE ET EXEMPLO na rubu. Po roce 1780 přibyly do opisu tituly uherského a českého krále, v Praze se ale korunovat nedal.
Krejcary patřily ke konvenční měně, kterou Josef převzal beze změny. Nejběžnější dvacetník měl hodnotu třetiny zlatého a šestiny konvenčního tolaru, desetník polovinu dvacetníku; oba nominály se razily ve vzoru s portrétem ve vavřínovém věnci, zavedeném roku 1754 a užívaném až do roku 1830. K nim patřily drobnější stříbrné mince a měděné krejcary a jejich díly.
Josefovy ražby jsou první, které nesou písmeno mincovny. Nařízením z 9. června 1766 dostala Vídeň písmeno A, zpočátku jen pro mince Josefa II., a podobně Kremnice B, Praha C, Hall F, Nagybánya G či Günzburg H; pro všechny ražby začala písmena platit až od prosince 1780. V letech 1766–1780 museli navíc mincmistr a vardajn uvádět na minci své iniciály, ve Vídni například I.C.–S.K.
Pražská mincovna, tehdy jediná vládní mincovna v Čechách, razila Josefovy krejcary se značkou C. Brzy po jeho nástupu k samostatné vládě však byl zrušen úřad nejvyššího mincmistra a mincovna se na konci roku 1783 změnila ve směnárnu drahých kovů; ražbu obnovila až roku 1795, za napoleonských válek.





