Krejcary Maxmiliána II. Habsburského
Maxmilián II. Habsburský (1527–1576) byl římským císařem, českým a uherským králem. Proslul náboženskou snášenlivostí, sám měl blízko k luterství a odmítl vyhlásit závěry tridentského koncilu. Zemřel roku 1576 v Řezně ve věku devětačtyřiceti let a nástupcem se stal jeho syn Rudolf II.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1778 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1767 z pražské mincovny zachycuje císaře Josefa II. ještě jako spoluvladaře Marie Terezie a odráží přechodné období reformního absolutismu v...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1772 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Stříbrný dvacetikrejcar Leopolda II. z roku 1791 představuje ražbu z krátkého období jeho vlády. Portrét císaře ve vavřínovém věnci a korunovaný dvouhlavý orel spojují...
Stříbrný 3krejcar Ferdinanda Karla Tyrolského z roku 1641 představuje působivou ražbu tyrolské mincovny Hall. Portrét mladého arcivévody doplňuje heraldická kompozice se štíty a...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrný dvacetikrejcar Františka II. z roku 1795 představuje oběživo habsburské monarchie v době evropských válek s revoluční Francií. Ražbu mincovny Nagybánya určuje značka G...
Rakouský měděný krejcar z roku 1851, ražený ve Vídni za vlády mladého císaře Františka Josefa I., představuje typickou drobnou minci habsburské měnové reformy.
Stříbrná mince 20 krejcarů z roku 1852 z období vlády Františka Josefa I. v méně běžné variantě s portrétem panovníka vlevo. Atraktivitu výrazně zvyšuje vysoký stupeň...
Stříbrný 15 krejcar Leopolda I. z roku 1680, ražený v Kremnici. Typická mariánská ražba s Pannou Marií a Ježíškem, vyhledávaná pro svou symboliku i detailní barokní portrét.
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1768 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1772 pochází z produkce kremnické mincovny, jednoho z nejvýznamnějších mincovních center habsburské monarchie. Mince představuje...
Maxmilián II. Habsburský (1527–1576) se narodil 31. července 1527 ve Vídni a patří k panovníkům, jejichž vláda se hodnotí spíš podle toho, co nedělali, než podle toho, co udělali. V době náboženských válek se totiž rozhodl nevést je.
Českým králem byl korunován 14. května 1562, uherským a chorvatským 8. září 1563 a římským císařem se stal 25. července 1564. Do čela habsburské monarchie tak nastoupil v době, kdy se Evropa dělila podle vyznání a kdy se od panovníka očekávalo, že si vybere stranu.
Maxmilián si ji nevybral. Formálně zůstal katolíkem, luterským šlechticům a rytířům v Rakousích ale zaručil náboženskou svobodu a odmítl v zemích pod svou správou vyhlásit závěry tridentského koncilu, tedy hlavního nástroje katolické protireformace.
Sám měl k luterství blízko po celý život a současníci si tím nebyli jistí ani zdaleka tak, jak by jim vyhovovalo. Zůstal sice v katolické církvi, jeho smýšlení ale zůstalo do konce života poznamenáno protestantskými vlivy – a právě to mu vysloužilo nedůvěru španělské větve rodu.
Vztahy s bratrancem Filipem II. Španělským byly zpočátku napjaté a zlepšily se až po smrti Filipova syna Dona Carlose. Roku 1570 se Filip oženil s Maxmiliánovou dcerou Annou, na tvrdý španělský postup v Nizozemí ale císař vliv neměl.
Na jihovýchodě čelil obnovené osmanské válce. Tažení skončila bez rozhodnutí a jeho vyslanci sjednali roku 1568 adrianopolský mír, v němž musel uznat osmanskou svrchovanost nad Sedmihradskem, Valašskem a Moldavskem.
Zemřel 12. října 1576 v Řezně ve věku devětačtyřiceti let. Nástupcem se stal jeho nejstarší syn Rudolf II., zvolený římským králem už v říjnu 1575 – panovník, který sídlo přenesl do Prahy a jehož povaha se od otcovy lišila víc, než bylo rodu prospěšné.
