Krejcary z billonu
Krejcary z billonu jsou vícekrejcarové drobné mince z nízkoprocentního stříbra, billonu: šestikrejcary a sedmikrejcary 17. a 18. století, válečné ražby Františka II. z přelomu 18. a 19. století a revoluční šestikrejcary 1848–1849, mezi nimi i pražské se značkou C, poslední české šestáky.
Krejcar začínal ve 13. století v tyrolském Meranu jako stříbrná mince. Od 16. století se jednoduchý krejcar razil z chudé stříbrné slitiny, billonu, a v 18. století přešel na měď. Billon pak zůstal hlavně vícekrejcarovým nominálům: byly to drobné mince, jejichž hodnotu nesla spíš autorita panovníka než skutečné množství stříbra.
Šestikrejcar, u nás šesták, se v Praze poprvé razil za Leopolda I. roku 1664. Obíhal nad svou jmenovitou hodnotou, a proto byl úředně přehodnocen na sedm krejcarů; odtud lidové sedmáky. Po smrti Marie Terezie se sedmikrejcary přestaly razit a konvenční měna se opírala o dvacetníky, desetníky a pětikrejcary.
Za válek s Francií, které začaly roku 1792, sáhl František II. ke zhoršení mince a dal razit méněhodnotné 24, 12, 6 a 3 krejcary. Roku 1801 se 24 a 6 krejcary a roku 1802 i 12 krejcary přerazily na sedmikrejcary s pouhou čtvrtinou stříbra. Ani ty se neudržely: obchodníci je skupovali a vyváželi jako surovinu, roku 1807 je stát snížil na šest krejcarů a roku 1809 je stáhl z oběhu.
Poslední kapitolu napsal revoluční rok 1848. K nedostatku drobných mincí přibyly billonové šestikrejcary s nápisem SCHEIDEMÜNZE, ražené 1848 a 1849 ve Vídni (A) i v Praze (C); uherská vláda vydala vlastní HAT KRAJCZÁR 1849. Pražský šesták 1849 byl posledním svého druhu. Po zavedení zlatníkové měny 1857 přešel název šesták na desetikrejcar téže hodnoty.
