Kremnické dukáty
Kremnické dukáty razila uherská mincovna v Kremnici od 14. století pro Anjouovce, Lucemburky, Jagellonce i Habsburky a proslula stálou ryzostí a váhou zlatých mincí. Na tradici navázaly svatováclavské dukáty Československa, ražené v Kremnici od roku 1923 do roku 1939 a ještě v roce 1951.
Řazení produktů
Výpis produktů
Zlatý uherský dukát Karla VI. Habsburského byl vyražen roku 1721 v Kremnici pod značkou KB. Panovníka na averzu doplňuje reverz s korunovanou Madonou a dítětem, tradičním...
Československý zlatý dukát z roku 1932 pochází z období první republiky. Spojuje postavu světce na líci se státním lvem na rubu a představuje výraznou součást meziválečného...
Ovládací prvky výpisu
Kremnické dukáty se razily od doby, kdy král Karel I. Robert roku 1328 povýšil Kremnici na svobodné královské město a udělil jí právo provozovat mincovnu. První zlaté mince byly věrnými napodobeninami florentských florénů ze zlata ryzosti 23 karátů a 9 grénů. Za Ludvíka I. Velikého florentské symboly vystřídaly domácí – na rubu svatý Ladislav, na líci postava uherského krále.
Kremnické dukáty platily pro stálou ryzost a váhu za nejtvrdší minci střední Evropy; podle dochovaných záznamů jich mincovna za svou historii vyrazila asi 21,5 milionu. Poznají se podle značky: nejstarší C (Cremnicium), za Zikmunda Lucemburského K a později dvojpísmeno K-B. Vedle jednoduchých dukátů tu vznikaly i násobky, například desetidukát a šestidukát Vladislava II. Jagellonského z roku 1506.
Za Marie Terezie zůstal na kremnických dukátech obraz stojící panovnice, Madona a značka K-B. Od roku 1781 nesly dukáty stojícího Josefa II. v uherském šatě a opis PATRONA REGNI HUNGARIAE, a to bez značky mincovny. Od roku 1868 se vrátilo označení K. B., které má například dukát Františka Josefa I. z roku 1880.
Po první světové válce odvezla uherská vláda strojní vybavení do Budapešti a Kremnice se po obnově stala jedinou mincovnou Československa. Na zlatou tradici navázal ministr financí Alois Rašín: od roku 1923 tu vznikaly svatováclavské dukáty podle návrhu Jaroslava Bendy a Otakara Španiela, o hmotnosti 3,49 g a ryzosti 986/1000, s násobky až po desetidukát. Řada skončila v roce 1939; roku 1951 ji krátce obnovila malá ražba určená k prodeji do zahraničí.





