Kremnické zlatníky
Kremnické zlatníky razila hlavní uherská mincovna od tereziánských zlatníků s Madonou až po stříbrné forinty Františka Josefa I. se značkou K. B. z let 1868–1892. Po zániku mincovny v Karlsburgu roku 1871 vznikaly všechny uherské zlatníky jen v Kremnici, dokud je roku 1892 nenahradila koruna.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný dvouzlatník Františka Josefa I. z kremnické mincovny patří k výrazným ražbám Rakouského císařství po měnových změnách 50. let 19. století. Spojuje portrét mladého...
Zlatník (gulden, maďarsky forint) byl od poloviny 18. století hlavní početní jednotkou habsburské monarchie; v konvenční měně platil půl tolaru, tedy 60 krejcarů. Kremnice ho razila se svými zvláštnostmi: od roku 1741 nesly kremnické tolary a zlatníky portrét Marie Terezie, na rubu Madonu s Ježíškem, ochránkyni Uher, a značku K-B.
Od roku 1767 se kremnické tolary a zlatníky razily bez portrétu: na líci uherský znak držený dvěma anděly, na rubu sedící Madona. Vídeň tím chtěla zastavit vývoz kremnických portrétních tolarů do Turecka, který konkuroval jejímu levantskému obchodu. Místo K-B nesou tyto mince jen písmeno K nebo B podle toho, zda stříbro pocházelo ze státních, nebo soukromých dolů.
Rakouská měna z roku 1857 zavedla zlatník o 100 krejcarech, vážící 12,346 gramu stříbra ryzosti 900/1000. Kremnice jej zprvu razila v rakouské podobě se značkou B. Od roku 1868 přešla na vlastní uherské typy s hlavou panovníka, maďarským opisem FERENCZ JÓZSEF a značkou K. B. (Körmöczbánya). Koncem roku 1869 dostal rub korunovaný spojený znak Uher, Sedmihradska, Chorvatska, Slavonie a Dalmácie s nápisem MAGYAR KIRÁLYSÁG.
Vedle Kremnice razil uherské zlatníky ještě Karlsburg (dnes Alba Iulia) se značkou GY. F., ten však roku 1871 zanikl. V posledních dvou desetiletích rakouské měny tak všechny uherské forinty pocházejí z Kremnice. Korunová reforma roku 1892 zlatník nahradila; jeden zlatník odpovídal dvěma korunám.





