Liry

Liry vycházejí z karolinské měnové soustavy, v níž se libra stříbra dělila na 20 solidů neboli 240 denárů. Z latinské libra vzešla italská lira stejně jako francouzská livra a anglická libra. Po celý středověk ale lira v Itálii zůstávala jen početní jednotkou: platilo se drobnými denáry a groši a v lirách se jen počítalo. Benátská lira počítaná v denárech přitom ztrácela hodnotu, a proto se jí začalo říkat lira piccola, malá lira.

Jako mince se lira poprvé objevila roku 1472 v Benátkách, kde dóže Nicolò Tron dal razit stříbrnou minci se svou podobiznou, podle něj zvanou lira Tron; vážila asi 6,5 gramu. Patří k předchůdcům velkých stříbrných mincí, z nichž o necelé půlstoletí později vzešel i jáchymovský tolar. Italské státy pak liru počítaly každý po svém a její hodnota se mezi Benátkami, Milánem či Toskánskem výrazně lišila.

Přímý vztah k habsburské monarchii má rakouská lira, lira austriaca. Platila v Lombardsko-benátském království, které po Vídeňském kongresu patřilo Rakouskému císařství, a rovnala se šestině konvenčního tolaru; šest lir tvořilo jedno scudo. Souběžně se v Itálii šířila lira podle francouzského vzoru, kterou roku 1807 zavedlo napoleonské Italské království. Rovnala se franku a obsahovala 4,5 gramu ryzího stříbra.

Sjednocené Italské království převzalo liru o sto centesimech roku 1861 a zákonem z roku 1862 ji ustálilo na pěti gramech stříbra, stejně jako francouzský frank. Od roku 1865 byla Itálie členem Latinské měnové unie, kterou rozbila až první světová válka. Po obou světových válkách lira výrazně ztratila hodnotu.

Roku 1999 se lira stala součástí eura v poměru 1 936,27 liry za euro a v hotovosti skončila roku 2002. Jméno lira nesla i osmanská měna, z níž vzešla dnešní turecká lira, a také měny Izraele v letech 1952–1980 a Malty v letech 1972–2007.