Maďarské bankovky
Maďarské bankovky vydávaly po rozpadu monarchie státní emisní ústav, od roku 1924 Maďarská národní banka – v korunách, od roku 1927 v pengő a od roku 1946 ve forintech. Patří k nim i nouzové poukázky podniků a lázní v Budapešti a Székesfehérváru z let 1919–1920, které platily jen u svého vydavatele.
Za monarchie sloužily v Uhrách bankovky Rakousko-uherské banky, jejichž uherská strana nesla jen maďarský text. Samostatné Maďarsko svěřilo vydávání korun 11. července 1921 Královskému uherskému státnímu ústavu pro vydávání bankovek, který však inflaci nezastavil. Jako nástupkyně Rakousko-uherské banky vznikla 24. června 1924 Maďarská národní banka (Magyar Nemzeti Bank) a 1. ledna 1927 zavedla pengő, jedno za 12 500 korun.
Po druhé světové válce prožilo pengő nejprudší hyperinflaci, jaká kdy byla zaznamenána – ceny se v jedné fázi zdvojnásobovaly zhruba každých 15 hodin. Největší vydaná bankovka, 100 milionů b.-pengő, odpovídala sto trilionům pengő. Od 1. srpna 1946 platil forint, za který se měnilo 400 000 kvadrilionů pengő. Koncem roku 1947 byla národní banka zestátněna.
Vedle bankovek obíhaly v letech 1919–1920 poukázky podniků a institucí. Závod Ganz v Budapešti vydal 10. června 1919 poukázky s heslem „Proletáři všech zemí, spojte se!“, za které dělníci nakupovali v podnikovém zásobování. Hodnotové lístky lázní na Markétině ostrově platily jen v obchodu s tamní nákupní skupinou a poukázky székesfehérvárské akciové společnosti pro osvětlení a vodárnu z roku 1920 jen v jejích provozech do 31. srpna 1920.
