Medaile Mennica Polska

Mennica Polska odvozuje svou tradici od varšavské mincovny založené za posledního polského krále Stanislava Augusta Poniatowského. Jako oficiální datum jejího vzniku se připomíná 10. únor 1766, den zavedení měnové reformy. Nový provoz na Bielańské ulici měl sloužit obnově polského peněžnictví a stal se také zázemím medailérské tvorby.

Významnou osobností královského medailérství byl Jan Filip Holzhaeusser, který přišel roku 1766 z Drážďan. Do roku 1792 pracoval jako dvorní medailér i přední autor varšavské mincovny. Medaile zachycovaly panovnické portréty a významné události; k uměleckému dědictví této doby patří rovněž soubor zlatých medailí polských vládců, vytvořený z královy iniciativy.

Dějiny instituce nebyly nepřerušené. Po třetím dělení Polska byla mincovna roku 1796 uzavřena a výrobu obnovila v roce 1810. Další přerušení přišlo roku 1868. V samostatném Polsku se mincovní výroba vrátila do Varšavy roku 1924 pod názvem Mennica Państwowa. Roku 1937 se mincovna stala jedním ze zakladatelů mezinárodní medailérské organizace FIDEM; od roku 2005 nese jméno Mennica Polska.

Součástí dnešní činnosti jsou pamětní medaile a insignie pro veřejné instituce, samosprávy i další zadavatele. Historické ražby a medailérská díla uchovává vlastní Numismatický kabinet spolu se starými mincovními stroji. Ve sbírce se nachází také francouzský redukční stroj používaný až do konce šedesátých let 20. století. Výrobce tak uchovává doklady umělecké tvorby i její technické přípravy.

Medaili vyrobenou v této mincovně je třeba odlišovat od mince vydané oprávněným emitentem. Pamětní námět nebo portrét panovníka sám nevytváří platební hodnotu. Medailová produkce má vlastní zadavatele a účely, od připomínky výročí po ocenění zásluh.