Medaile z bílého kovu
Medaile z bílého kovu jsou ražené nebo lité z levných světlých slitin, obvykle cínu s antimonem, mědí či olovem. V 19. století se z bílého kovu ve velkém vyráběly pamětní medaile k výstavám, korunovacím a slavnostem, v Čechách i svátostky. Bílý kov není přesná norma, ale souhrnné označení.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Bílým kovem se označuje skupina měkkých, snadno tavitelných slitin stříbřitě šedé barvy, v nichž převládá cín, nebo naopak olovo, s přísadami antimonu, mědi, bismutu a dalších kovů. K medailím se dobře hodilo britanium, slitina asi 70 až 90 dílů cínu s antimonem a trochou mědi. Antimon dělá cín tvrdším, takže se dá vyleštit a lépe drží tvar. Britanium začal na konci 60. let 18. století vyrábět James Vickers v anglickém Sheffieldu, zprvu pod názvem Vickers White Metal.
Bílý kov se v medailérství prosadil od poloviny 19. století, hlavně u lidových medailí, které se ve velkých nákladech prodávaly při výstavách a slavnostech. Příkladem je medaile na Světovou výstavu v Londýně roku 1851 s budovou Křišťálového paláce od firmy Allen & Moore. Některé medailové řady vycházely ve zlatě, stříbře, bronzu i v bílém kovu jako nejlevnější variantě. V bílém kovu nebo cínu vyšly i pamětní medaile na Giuseppe Garibaldiho z roku 1859, v bílém kovu s ouškem k zavěšení řada jihoamerických medailí k odhalení pomníků na přelomu 19. a 20. století.
V českých zemích se bílý kov uplatnil například u svátostek, drobných náboženských medailí s ouškem. Mezi svátostkami z počátku 20. století se vedle bronzových, cínových a hliníkových objevují i kusy z bílého kovu, například medaile mariánské družiny v Dolních Hbitech z roku 1911. Ve 20. století se z bílého kovu vyráběly i plechové odznaky.
Měkkost bílého kovu se projevuje odřeninami, rýhami a otlučenou hranou. Slitiny cínu časem šednou, slitiny s olovem ztrácejí lesk rychleji a tmavnou. Lité medaile z bílého kovu se někdy natíraly bronzovou barvou, aby připomínaly dražší kov, jiné se stříbřily. Přísada antimonu chrání slitinu před cínovým morem, kterým trpí čistý cín.





