Medaile ze zlaceného kovu
Medaile ze zlaceného kovu mají jádro z levnějšího kovu a na povrchu tenkou vrstvu zlata. Starší kusy se zlatily v ohni pomocí rtuti, od roku 1840, kdy Elkingtonové získali první patenty, se šíří zlacení galvanické. Zlacené jsou i dnešní olympijské „zlaté“ medaile, ražené ze stříbra.
Zlacení je povrchová úprava, ne samostatný kov. Starší postup, zlacení v ohni, spočíval v nanesení amalgámu zlata a rtuti na kovový povrch; zahřátím se rtuť odpařila a zůstala zlatá vrstva. Vdechování rtuťových výparů rychle vede k vážným zdravotním potížím, a proto postup vytlačilo galvanické pokovování.
První patenty na galvanické pokovování získali George a Henry Elkingtonové roku 1840 v Birminghamu. Galvanicky se zlatí dodnes: olympijské zlaté medaile byly celé ze zlata jen v letech 1904–1912, dnešní jsou nejméně z 92,5 % stříbra a nesou zlatý povlak o hmotnosti 6 gramů.
