Měděné centesimi
Měděné centesimi jsou drobné mince Lombardsko-benátského království, které Rakousko razilo v Miláně a Benátkách od roku 1822. Setina rakouské liry tvořila nejnižší stupeň měny habsburské severní Itálie, dokud ji po roce 1857 nevystřídala soustava rakouského zlatého dělená na soldi.
Řazení produktů
Výpis produktů
Pět centesimi Františka Josefa I. z roku 1852 představuje drobnou minci Rakouského císařství raženou v Miláně. Císařský orel, italský nominál a značka M připomínají habsburskou...
Ovládací prvky výpisu
Desetinné dělení liry na sto centesimů zavedlo napoleonské Italské království. Když po vídeňském kongresu připadly Lombardie a Benátsko Habsburkům, Rakousko systém nezrušilo, ale přizpůsobilo: od roku 1822 razilo rakouskou liru v hodnotě dvaceti krejcarů, tedy třetiny zlatého, a do oběhu ji uvedlo 1. listopadu 1823. Lira byla stříbrná, její setiny se razily z mědi.
Měděné centesimi měly hodnoty 1, 3, 5 a 10 a jejich hmotnost rostla s hodnotou: centesimo vážilo 1,75 gramu, pětice 8,75 gramu a desítka 17,5 gramu. Šlo o typickou drobnou minci, jejíž platnost zaručoval stát, ne cena mědi. Původ prozrazuje značka mincovny – M pro Milán a V pro Benátky, které habsburská správa přidělila v roce 1818.
Ražba sledovala politické dějiny oblasti. Ročník 1849 se značkou M vznikl po potlačení revoluce, během níž Milán i Benátky rakouskou vládu na čas svrhly. Za Františka Josefa I. přibyl ročník 1852, kdy se razily i patnáctice; ty však do oběhu nikdy nevstoupily.
Konec přinesla měnová reforma. V září 1857 se rakouský zlatý rozdělil na sto dílů, v italských provinciích zvaných soldi, a v listopadu 1858 se nová soustava rozšířila i na Lombardsko-benátské království. Lombardii Rakousko ztratilo roku 1859, Benátsko si podrželo do roku 1866 a od roku 1862 pro ně razilo vlastní měď s italským opisem.





