Měděné denáry

Měděné denáry razily uherské mincovny za Marie Terezie v 60. letech 18. století. Denár byl od dob Štěpána I. stříbrnou mincí, v té době už jen nepatrnou. S nástupem měděného oběživa se nejnižší uherský nominál začal vyrábět z levného kovu, jehož hodnotu zaručoval stát, ne obsah drahého kovu.

Uherský měděný denár Marie Terezie, 1763Denár provázel uherskou měnu od jejích počátků kolem roku 1000 jako stříbrná mince. V polovině 18. století byl už jen nejmenší jednotkou soustavy a ražené stříbrné denáry byly drobounké – kremnický denár z roku 1760 váží asi 0,6 gramu. Taková mince se v ruce snadno ztrácela a mincovně se její výroba sotva vyplácela.

Řešením byla měď. Od roku 1760 zavedla habsburská monarchie takzvanou kreditní měď – mince, jejichž kov měl menší cenu než hodnota na nich vyznačená a které platily díky státní záruce. V Uhrách vedle měděných krejcarů a polturů vznikl i měděný denár o hmotnosti kolem 6,5 gramu a průměru asi 22 milimetrů, tedy zhruba desetkrát těžší než jeho stříbrný předchůdce.

Líc nese korunovaný uherský znak s opisem Marie Terezie a letopočtem, rub Pannu Marii s Ježíškem v paprscích a opis PATRONA HUNGARIAE – Madona jako patronka Uher patřila k ustáleným motivům uherských mincí. Měď pro Uhry razila Kremnice i Smolník; na řadě měděných denárů ale mincovní značka chybí.

Měděné denáry nesou letopočty jen z několika let 60. let 18. století a zůstaly krátkou epizodou. Stříbrný denár se razil souběžně s nimi a drobné uherské oběživo z mědi v dalších desetiletích tvořily hlavně krejcary.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet