Měděné groše
Měděné groše spojují nominál, který vznikl jako velká stříbrná mince, s levným kovem. Měď se u grošů prosadila v 18. století v Polsku a v rakouské Haliči, kdy už byl groš jen drobnou mincí. Patří sem i měděné početní groše 16. a 17. století – žetony úředníků pro počítání, ne peníze.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděná mince o hodnotě 3 groše z roku 1794 vydaná pro potřeby císařsko-královského vojska. Vznikla v období politického napětí během Kościuszkovského povstání a představuje...
Ovládací prvky výpisu
Groš vznikl jako těžká stříbrná mince – v Čechách roku 1300 jako pražský groš – a ve stříbře zůstal po staletí. Do mědi se dostal až tehdy, když jeho hodnota klesla natolik, že ze stříbra by vyšla mince nepatrná. Měděný groš je proto vždy drobná mince, jejíž hodnotu nekryl obsah kovu, ale autorita, která ji vydala.
Nejtypičtější je měděný groš polský. Polsko razilo groše z mědi od poloviny 18. století, ve velkém pak za Stanislava II. Augusta Poniatowského. Po prvním dělení Polska (1772) vydávalo Rakousko pro Halič vlastní měděné drobné mince. Roku 1794 vznikly měděné 3 groše s opisem MONET. AER. EXERCIT. CAES. REG., tedy „měděná mince císařsko-královského vojska“, určené pro rakouské oddíly na polském území; na rubu nesou označení III GROSSI POL.
V českých zemích žil groš v mědi jen ve zdrobnělině. Grešle v hodnotě tří čtvrtin krejcaru se od 60. let 18. století razila z mědi se znaky Čech, Moravy a Slezska pod svatováclavskou korunou, naposledy roku 1782 ve Vídni.
Zvláštní skupinou jsou početní groše, německy Raitpfennig. Ražené měděné a mosazné kotoučky se jmény a znaky panovnických komor do oběhu nepatřily: úředníci s nimi počítali na početní desce rozdělené čarami, podobně jako na počitadle. Razily se v 16. a 17. století pro českou i dolnorakouskou komoru a měděné početní groše razil také Albrecht z Valdštejna v Jičíně.





